Praha je jedním z nejzelenějších měst na světě. Odpočinete si zde v nádherných parcích i lesích, ale její nejnoblesnější částí jsou bezpochyby vinice, některé staré i tisíc let. Všechny mají jedno společné – nezaměnitelnou atmosféru, okouzlující výhledy na město, příběhy, které je dobré znát, a také jedinečná, autentická vína, která stojí za to ochutnat. Pražské vinice se otvírají každý rok v květnu při slavnostech vína. Za bohatou vinařskou tradici vděčí Praha francouzskému králi Karlu IV. Sličnému. Ten totiž roku 1323 přijal na svůj dvůr sedmiletého synovce, budoucího císaře Svaté říše římské a nejvýznamnějšího českého panovníka Karla IV. Ten ve Francii prožil nejdůležitější léta své osobní formace a zpátky do Čech si pak přivezl nejen francouzskou dvorskou etiketu a politické myšlení, ale také lásku k dobrému burgundskému vínu. Roku 1358 proto nařídil osázet všechny jižní svahy v Praze révou a založil jednu z největších a nejseverněji položených vinařských oblastí v Evropě. Vínem z první zdejší úrody byl sice podle pověsti zklamán. Každý Pražan zná výrok „Zprv trpké, ale milé zas“, který do úst králi vložil jeden z nejznámějších českých básníků Jan Neruda. Naštěstí však císař brzy přišel jeho zemitému charakteru na chuť. Je prý jako Češi: Potřebujete ho chvíli poznávat, přivykat mu, než odhalíte jeho jedinečnost. Rozhodně to zkuste – s námi Čechy i s vínem z našich pražských vinic. Největší a nejkrásnější pražské vinice, jejichž původ sahá až ke zmíněnému Karlu IV., najdeme v pražské čtvrti Trója: Salabka je vůbec největší pražskou vinicí a vinice sv. Kláry je pokládána za tu nejkrásnější. Na jejím úpatí stojí Trojský zámek, dílo architekta francouzského původu Jeana Baptisty Matheye, který dává celé lokalitě středomořský šarm. Ostatně také zdejší klimatické podmínky na Francii upomínají. Trojské vinice leží nedaleko řeky Vltavy, která spolu s příznivým mikroklimatem vytváří pro pěstování révy jedinečné podmínky. Zejména styl zdejších ryzlinků i díky podloží připomíná ty z okolí řeky Mosely. Kromě nich se tu pěstuje několik dalších odrůd, jako Müller-Thurgau, Sauvignon nebo Tramín červený a samozřejmě také starobyle burgundské odrůdy Rulandské modré a Rulandské šedé. Na obou vinicích lze místní produkci ochutnat. Abychom však byly k vinařským snahám Pražanů spravedliví, přiznejme, že několik vinic se tu nacházelo ještě před Karlem IV. Tou nejstarší je Svatováclavská vinice na Pražském hradě, kterou podle pověsti nechal před více než tisíci lety založit sám svatý Václav, hlavní český zemský patron a legendy dokonce hovoří o tom, že hrozny sám sklízel a připravoval z nich víno ke mši. Svatováclavská vinice v areálu Pražského hradu spojená s touto legendou je nejstarší vinicí v Praze a jednou z nejstarších v celých Čechách. Dodnes se z její produkce vyrábí víno, edice je však velmi limitovaná a určená jen pro státní návštěvy a vzácné hosty prezidenta České republiky. Stářím srovnatelná s vinicí na Pražském hradě je vinice na Vyšehradě, místě opředeném slovanskými mýty, odkud bájná kněžna Libuše předpověděla Praze hvězdnou budoucnost podle pověsti již v 8. století. Majitelem nejrozsáhlejších vinic byla zdejší kolegiátní kapitula, do jejíchž zahrad se réva po několik desetiletí trvající odmlce vrátila v roce 1993. Její produkce je dnes malá a čítá zhruba 300 lahví. Všechny jsou číslované a slouží výhradně pro potřeby kapituly. Další vinice provozuje sama Národní kulturní památka Vyšehrad; zajímavostí je pak mladičká, sotva deset let stará vinice na svahu pod Vyšehradem, zřízená přímo v areálu porodnice Podolí. Čtvrtí, která na svou vinařskou tradici upomíná nejnápadněji, jsou bezpochyby Vinohrady. Přestože kdysi všudypřítomné vinice z většiny ustoupily rozšiřující se zástavbě, jejich slávu stále připomíná památkově chráněný areál Grébovka. Víno ze zdejší vinice se zpracovává přímo v areálu a zakoupit je lze místním sklepě každý pátek od 14.00 do 22.00 hod, vždy do vyprodání aktuálních zásob. Řízených degustací vín je možné se zúčastnit v usedlosti Horní Landhauska, která je součástí areálu. Několik starobylých vinic najdeme i na dalších místech Prahy. Hospodařily na nich téměř výhradně církevní instituce. Na svazích Petřína provozovali vinici premonstráti ze Strahovského kláštera, v dnešních Modřanech si v 11. století založila vinici Vyšehradská kapitula. Obě byly v současnosti obnoveny: premonstrátská na Jánském vršku v roce 2004 péčí pražského magistrátu; Modřanskou zachránili v 80. letech minulého století členové Českého svazu zahrádkářů, kteří si ji rozparcelovali a hospodaří na ní dodnes, včetně výroby vína pro vlastní potřebu. Produkce Jánské vinice je zpracována na víno, které není běžně v prodeji, ale lze je ochutnat na akcích a festivalech zaměřených na pražské vinařství. Nejrůznějších zachovalých či obnovených vinic z raného středověku i z doby Karlova okouzlení Burgundskem bychom v Praze našli přes dvě desítky. Kromě těch zmíněných také v Dejvicích, na Vítkově nebo na Proseku. Za zhlédnutí stojí každá z nich.