Dánský astronom, astrolog a alchymista, který pomohl Prahu přetvořit v jedno z hlavních světových center vědy. Jeho přesná pozorování nebeských těles vytvořila základ pro Keplerovy objevy, jež odstartovaly revoluci v poznání vesmíru, vedoucí až ke kosmickým letům. Potomek starého dánského šlechtického rodu Tyge Ottesen Brahe, zvaný Tycho, se od mládí vášnivě zabýval astronomií. Studoval řadu evropských univerzit, na té v Rostocku se pohádal se svým kolegou Manderupem Parsbergem o to, kdo z nich je větší matematik. Následoval šermířský souboj, při němž Parsberg Brahovi usekl většinu nosu. Oba duelanti se pak stali celoživotními přáteli a Brahe až do smrti nosil na tváři nosní protézu, vyrobenou ze slitiny zlata a stříbra. Se štědrou podporou dánského krále Frederika II. vybudoval na ostrově Hven v Baltském moři tehdy nejmodernější evropské vědecké centrum Uranienborg, spojující v sobě astronomickou observatoř a meteorologickou stanici s alchymistickou laboratoří. Navrhnul také model vesmíru, jako kompromis mezi geocentrickou a heliocentrickou soustavou, kde Slunce, Měsíc a sféra hvězd obíhají kolem Země, zatímco pět tehdy známých planet (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn) obíhá kolem Slunce. Po Frederikově smrti se však Tycho s novým králem Kristiánem IV. neshodl a nakonec přijal nabídku římského císaře a českého krále Rudolfa II., aby se stal jeho dvorním astronomem. Tycho Brahe dorazil do Prahy v roce 1600 a ubytoval se v hostinci „U Zlatého gryfa“ na jednom z nejkrásnějších zákoutí staré Prahy, jež se odedávná nazývá Nový Svět. Ve stejném roce na jeho pozvání do Prahy přijel věhlasný německý matematik, astrolog a astronom Johannes Kepler, aby se stal Brahovým asistentem. Zatímco Brahe sledoval nebeská tělesa, Kepler podle výsledků jeho pozorování prováděl výpočty a později z nich nejen odvodil své slavné zákony pohybu planet kolem Slunce, ale také sestavil věhlasný hvězdný katalog, na počest mecenáše císaře Rudolfa nazvaný Rudolfínské tabulky. Brahe ještě pozoroval oblohu prostýma očima, jen s pomocí obřích kvadrantů a sextantů, z nichž ty největší měřily na délku téměř dva metry. Dalekohled sestavený ze skleněných čoček v astronomii poprvé použil Galileo Galilei teprve sedm let po Brahově smrti. Nový svět | Foto: Prague City Tourism Císař Rudolf nechal pro Tycha Brahe s Johannem Keplerem postavit astronomickou observatoř ve vile, kterou si na Pohořelci postavil říšský místokancléř Jakub Kurz ze Senftenavy. Dnes na jejím místě stojí budova gymnázia a před ním bronzové sousoší obou astronomů. Další špičkově vybavenou hvězdárnu si Brahe zařídil nedaleko odsud, v půvabném renesančním Letohrádku královny Anny v Královské zahradě poblíž Pražského hradu. V Praze se Brahe také spřátelil s proslulým židovským rabínem Jehudou Livou ben Becalel, znáným též jako MaHaRaL či rabbi Löw, který tu podle pověsti stvořil umělého člověka Golema. Oba učence spojovala hlavně záliba v alchymii a astrologii. Osudným se Brahovi stala hostina u českého velmože Petra Voka z Rožmberka v jeho hradčanském sídle, dnes zvaném Schwarzenberský palác. Tycho Brahe tu hodoval a hlavně popíjel vína více, než bylo zdrávo. U pana z Rožmberka totiž platilo, že kdo z jeho dostů nedopil číši do dna, musel za trest vypít pohár navíc a k tomu se vykoupit vtipným zápisem do zvláštního pokutního registru. Jakmile se převíněný astronom vrátil domů, začal trpěl silnými bolestmi v důsledku selhání ledvin. Zemřel po necelých dvou týdnech agónie dne 24. října 1601. Tycho Brahe je pochovaný kostele Panny Marie před Týnem na Starém Městě pražském, pod náhrobkem vytesaným z proslulého sliveneckého mramoru hnědo-červené barvy. Stojí na něm oblečený v rytířském brnění, ovšem s krajkovým okružím kolem krku. Pravou ruku má položenou na nebeské sféře, levici na jílci meče. Podle staré pražské legendy je Brahův náhrobek nadán čarovnou mocí: každému, kdo pohladí astronomovu kamennou tvář, prý zažene bolest zubů. Inspirativní Praha se Tychovi Brahe stala nejen posledním domovem, proměnila jej také z velkého pozorovatele v historickou legendu. Brahova vlastní teorie vesmíru časem zanikla, avšak zásluhou jeho pozorování dnes lidé mohou létat do vesmíru. Jedna záhada však dodnes zůstává nevyřešena: Kam zmizel ten Brahův umělý nos ze zlata a stříbra?