Václav Havel patří ke světově proslulým ikonám pádu železné opony. Český spisovatel, disident a politik se stal postupně z dramatika vězněm a z vězně prezidentem. Jeho životní příběh je spojený s Prahou, kde se právě před devadesáti lety narodil. Václav Havel byl dramatikem v zemi, která se sama proměnila v absurdní divadlo, kde role přidělovala strana a kde se improvizace trestala. Psát hry v takovém prostředí znamenalo psát skutečnost samu, jen s tím rozdílem, že na jevišti bylo možné pravdu alespoň naznačit, zatímco v životě se musela skrývat. Po vpádu sovětských vojsk v srpnu 1968 Václavu Havlovi zakázali publikovat, stal se jedním z čelních disidentů a kritiků totalitního režimu. Vystupoval na obranu lidských práv a za to byl opakovaně vězněn. Jeho morální vzor i jeho eseje se staly zásadní inspirací občanské společnosti v boji za svobodu, který v listopadu 1989 vyústil do sametové revoluce. Hlas Václava Havla v Praze zazněl nejprve z úst postav jeho her na jevišti divadla Na Zábradlí, později i jeho samotného před zaplněným Václavským náměstím. Sametová revoluce tehdy proměnila Prahu k nepoznání – otevřela se světu, umění a přátelství. A tak mohl jít roku 1994 Václav Havel s Billem Clintonem do jazzového klubu Reduta, kde americký prezident zahrál na saxofon „Summertime“, i když byl teprve leden. Václav Havel rozzářil Prahu nejen svobodou, ale i doslovně: jeho přátelé Rolling Stones mu darovali moderní osvětlení Pražského hradu. A když později odcházel z prezidentského úřadu, rozsvítil výtvarník Jiří David na Hradě patnáctimetrové neonové srdce, podobné těm, jimiž Václav Havel zakončoval svůj podpis. Po jeho smrti pak Pražané na Václavském náměstí spontánně vytvořili společné srdce ze svíček – hřejivé, zářící, viditelné až z vesmíru. A ze všech těch svíček, které nikdy nedohořely, pak byla na piazzettě Národního divadla odhalena obří plastika „Srdce pro Václava Havla“. Stopy Václava Havla zůstávají dodnes patrné i v pražských domech. Architekturu měl doslova v genech. Třeba jeho dědeček Vácslav Havel postavil Palác Lucerna na Václavském náměstí v centru Prahy nebo secesní činžák U Dvou tisíc na Rašínově nábřeží. Hned vedle něho dnes stojí světoznámý Tančící dům, jehož vznik inspiroval právě Václav Havel. A příběh o pravdě, která dokáže změnit svět, rezonuje dodnes v prostorách bývalého kostela sv. Anny, ve středověku sídla rytířů templářů, který Václav Havel proměnil v Pražskou křižovatku – místo dialogu, koncertů i meditace v samotném středu města.