Václav Havel patří ke světově proslulým ikonám pádu železné opony. Český spisovatel, disident a politik se stal postupně z dramatika vězněm a z vězně prezidentem. Jeho životní příběh je spojený s Prahou, kde se právě před devadesáti lety narodil. Václav Havel byl dramatikem v zemi, která se sama proměnila v absurdní divadlo, kde role přidělovala strana a kde se improvizace trestala. Psát hry v takovém prostředí znamenalo psát skutečnost samu, jen s tím rozdílem, že na jevišti bylo možné pravdu alespoň naznačit, zatímco v životě se musela skrývat. Po vpádu sovětských vojsk v srpnu 1968 Václavu Havlovi zakázali publikovat, stal se jedním z čelních disidentů a kritiků totalitního režimu. Vystupoval na obranu lidských práv a za to byl opakovaně vězněn. Jeho morální vzor i jeho eseje se staly zásadní inspirací občanské společnosti v boji za svobodu, který v listopadu 1989 vyústil do sametové revoluce. Hlas Václava Havla v Praze zazněl nejprve z úst postav jeho her na jevišti divadla Na Zábradlí, později i jeho samotného před zaplněným Václavským náměstím. Sametová revoluce tehdy proměnila Prahu k nepoznání — otevřela se světu, umění a přátelství. A tak mohl jít roku 1994 Václav Havel s Billem Clintonem do jazzového klubu Reduta, kde americký prezident zahrál na saxofon „Summertime“, i když byl teprve leden. Václav Havel rozzářil Prahu nejen svobodou, ale i doslovně: jeho přátelé Rolling Stones mu darovali moderní osvětlení Pražského hradu. A když později odcházel z prezidentského úřadu, rozsvítil výtvarník Jiří David na Hradě patnáctimetrové neonové srdce, podobné těm, jimiž Václav Havel zakončoval svůj podpis. Prezident republiky Václav Havel (vpravo) a členové skupiny Rolling Stones Mick Jagger (uprostřed) a Keith Richards zdraví fanoušky z balkonu na nádvoří Pražského hradu. | Zdroj: ČTK, Michal Doležal Po jeho smrti pak Pražané na Václavském náměstí spontánně vytvořili společné srdce ze svíček — hřejivé, zářící, viditelné až z vesmíru. A ze všech těch svíček, které nikdy nedohořely, pak byla na piazzettě Národního divadla odhalena obří plastika „Srdce pro Václava Havla“. Stopy Václava Havla zůstávají dodnes patrné i v pražských domech. Architekturu měl doslova v genech. Třeba jeho dědeček Vácslav Havel postavil Palác Lucerna na Václavském náměstí v centru Prahy nebo secesní činžák U Dvou tisíc na Rašínově nábřeží. Hned vedle něho dnes stojí světoznámý Tančící dům, jehož vznik inspiroval právě Václav Havel. A příběh o pravdě, která dokáže změnit svět, rezonuje dodnes v prostorách bývalého kostela sv. Anny, ve středověku sídla rytířů templářů, který Václav Havel proměnil v Pražskou křižovatku — místo dialogu, koncertů i meditace v samotném středu města. Úvodní fotografie: ČTK, Karel Vlček