přehled o místě Říká se, že Praha si tento most postavila pro parádu. Je sice nejkratší, zato patří k nejkrásnějším. Jediný velký secesní most v Česku, stavěný v letech 1905—1908, je pokračováním honosné Pařížské ulice a spojuje Staré Město s nábřežím Edvarda Beneše pod letenským návrším. Na obou koncích mostu upoutají bronzové okřídlené sochy Viktorií s rozkvetlou ratolestí, reliéfy na kandelábrech i nepřehlédnutelné sochy hyder a světlonošů s pochodněmi na zhlavích pilířů. Zdobená ocelová nýtovaná konstrukce zelenavé barvy patří od roku 1958 mezi chráněné technické památky. historie Dvanáctý most přes Vltavu po proudu řeky na území metropole je se svými 169 m nejkratším v Praze. Stavba mostu souvisela s asanací Židovského města a měla být součástí nikdy nerealizované trasy z Václavského náměstí přes Staroměstské náměstí, Pařížskou třídu a průkopem Letenskou strání na Pražský hrad. Ocelový obloukový most z nýtované konstrukce byl navržen r. 1904 arch. Janem Koulou a postaven za spolupráce inženýrů Jiřího Soukupa, Václava Trči a Františka Mencla v letech 1905—1908. Inspirací se bezesporu stal pařížský most Alexandre III. Úzké řečiště Vltavy a prudký tok v těchto místech neumožnily vybudovat větší počet pilířů, proto most tvoří pouze tři železné oblouky o různém rozpětí (48, 53 a 59 m), které spočívají na dvou betonových pilířích s tuhou výztuží z profilových želez založených na kesonech. Navíc vzhledem k vedení hlavního kanalizačního sběrače pode dnem řeky přímo v ose mostu bylo nutné jej obkročit středovým otvorem v pilířích. Do ocelové mostní konstrukce bylo při montáži instalováno vodní, plynové a elektrické vedení. Chodníky byly vydlážděny tříbarevnou mozaikou s obrazci šachovnic a rybiček. Na vozovku byla položena speciální 13cm špalíčková dlažba z tvrdého australského dřeva zvaného Jarrah, která tlumila hluk kočárů s koňským spřežením. Dokončený most byl předán veřejnosti 6. června 1908 a o den později byla uvedena do provozu i tramvajová trať. Most byl pojmenován po českém básníkovi a prozaikovi Svatopluku Čechovi. Pouze v období let 1940 až 1945 byl přejmenován most Svatopluka Čecha na Mendelův most. Následně se vrátil k původnímu názvu, tentokrát však ve zkrácené podobě. V souvislosti s budováním Stalinova pomníku na Letné (dnes stojí na jeho místě Metronom) došlo v letech 1953 až 1956 k úpravám předmostí. Součástí byl i přesun kaple sv. Máří Magdalény 3. a 4. února 1956 o 31 m dále směrem proti proudu Vltavy. Dřevěné špalíky na vozovce byly odstraněny v roce 1961 a nahrazeny asfaltem, stejně tak z chodníků zmizela původní mozaiková dlažba. Celková rozsáhlá rekonstrukce proběhla v letech 1971—1974, další údržbové práce na konstrukci a výzdobě v letech 2000—2001. Umělecká výzdoba mostu je obdivuhodná svým rozsahem, obsahem i kvalitou provedení. Dominantou jsou 4 bronzové postavy Géniů (též Viktorií, bohyň vítězství), jejichž autorem je akademický sochař Antonín Popp. Třímetrové okřídlené plastiky s pozlacenými ratolestmi v rukou stojí na zasklených železných lucernách na vrcholech 17,5 m vysokých litinových sloupů. Sloupy jsou usazeny na střeše kamenných mýtných budek umístěných vždy na každém konci a straně mostu. Vybírání mostného bylo zrušeno 24. ledna 1925. Most po stranách osvětluje 12 novorenesančních kandelábrů. Jejich patice zdobí 2 beraní hlavy a městský znak, nad nimi reliéf alegorie řemesel souvisejících s Vltavou. (Nové odlitky po generální opravě mostu v r. 1974 představují však již jen nosiče vody.) Uprostřed každého kandelábru je upevněn koš na květiny. Dvojici lamp drží ryby a vrchol kandelábrů je zakončen tepaným pozlaceným sluncem. Zábradlí mostu má železné pruty stáčené do spirály a tepané výplně s kruhovými medailony, na nichž je z vnější strany ženská hlava, a na sousedních výplních delfíni od sochaře Luďka Wurzla. Kovotepecké práce provedl Karel Klusáček. Na zhlavích dvou mostních pilířů ve směru proti vodě stojí na kamenné volutě dvě bronzové sochy nakročených světlonošek s pochodní v každé ruce. Jejich autory jsou akademičtí sochaři Ludvík Herzl a Karel Opatrný. Na druhé straně obou mostních pilířích (po vodě) jsou umístěny celkem 2+2 trojhlavé lernské hydry s dračími hlavami střežící bronzový městský znak v žulové kartuši. Autorem je sochař Luděk. Čechův most je jedním z nejvíce osvětlených mostů — mostní oblouky lemuje na dvě stovky žárovek Zajímavosti Z pochodní světlonošů měly původně šlehat plameny a z tlam hyder tryskat voda. Nedávný průzkum potvrdil, že v pochodních jsou skutečně zavedeny olověné plynové trubky. Naopak v hydrách vodní rozvody chybí, ačkoliv jejich vnitřní partie jsou přístupné a průchozí. Realizaci zamýšlených efektů připravuje firma Technologie hlavního města Praha. Při výstavbě podjezdu na levém břehu v l. 1953—1956 byly zrušeny podzemní místnosti v mostní opěře rezervované pro kavárnu a odstraněno k nim vedoucí schodiště. Dále byly zbourány dva kamenné gloriety na vnějších rozích předmostí a na jejich místo přesunuty vyběrčí budky s Viktoriemi na sloupech. Hlavní technické parametry Délka: 169 m po úpravách úpravám nájezdů a nábřežních částí. (Původní délka 160,10 m) Celková šířka: 16 m (šířka chodníků: 2 × 3 m + vozovka 10 m) Počet oblouků: 3 (rozpětí 47,8 / 53,1 / 59,2 m) Počet pilířů: 2 z betonu se železnou výztuží, kamenné obložení Materiál konstrukce: ocel Podjezdná výška: 7,9 m Využití: silniční, tramvajová a pěší doprava