Světově nejproslulejší operní skladatel pozdního baroka se narodil v Praze. Jeho dílo inspirovalo řadu dalších skladatelů v čele s Mozartem. Jeho pohnuté osudy se staly námětem knih, oper i filmů. Jmenuje se po něm ulice v Praze i planetka sluneční soustavy. Zazářil jako hvězda první velikosti, zemřel však pod maskou. Josef Mysliveček se narodil ve vodním mlýnu na řece Vltavě, na jehož místě dnes sídlí soukromá galerie Museum Kampa. Svoje dětství a mládí prožil u rodičů v půvabném barokním domečku U Modré lodi v Melantrichově ulici číslo 13 na Starém Městě, který je vklíněný do úzké mezery mezi okolními domy na místě zrušené uličky. Společně se svým jednovaječným dvojčetem Jáchymem studoval na staroměstské škole dominikánů při kostelu svatého Jiljí, později jezuitské gymnázium v Klementinu a nakonec i filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Josef i Jáchym však po roce z univerzity odešli a raději se vyučili řemeslu svého otce. Přestože Josef Mysliveček úspěšně složil zkoušky a stal se mistrem cechu mlynářů, toužil věnovat se naplno hudbě. Už od dětství hrál na housle a teď navíc začal studovat hudební kompozici. Aby dál rozvinul svůj talent, ve svých šestadvaceti letech se vydal do Itálie. Nejprve se živil jako houslista, brzy se však prosadil jako skladatel oper. Během několika let se stal jedním z nejslavnějších hudebních komponistů své doby. Italové jej nazývali prostě „Il Boemo“ – tedy „Čech.“ Josef Mysliveček dokázal zhýčkané italské publikum uchvátit půvabnou melodičností, silným emocionálním nábojem a dramatickou působivostí. Skutečným triumfem se stalo roku 1767 uvedení Myslivečkovy opery Il Bellerofonte v neapolském Teatro San Carlo, což byla tehdy nejprestižnější evropská scéna. Nadšené přijetí tohoto díla mu otevřelo cestu k zakázkám v dalších významných italských městech, jako byly Řím, Benátky, Florencie či Bologna. Myslivečkovy opery byly uváděny při významných dvorských a královských slavnostech a zpívaly je největší pěvecké hvězdy své doby. Divadlo V Kotcích | Dobová kresba Leo Gerbera Tehdy již světoznámý Mysliveček se nakrátko vrátil do rodné Prahy po smrti své matky Anny Terezie v únoru 1768. Vyrovnal svoje dluhy a bratru Jáchymovi předal rodinný mlýn. Také osobně dirigoval představení Bellerofonta na scéně dnes již zaniklého divadla V Kotcích, které stávalo na Starém Městě pražském poblíž karmelitského kláštera při kostele svatého Havla. Po návratu do Itálie Myslivečkova hvězda dál stoupala a sklízel jeden úspěch za druhým. V roce 1770 se s ním v Bologni poprvé setkal o generaci mladší Wolfgang Amadeus Mozart, který Myslivečka považoval za svého přítele a inspirující vzor. Například ve své opeře „Mitridate, re di Ponto“ si Mozart vypůjčil hudební motivy z Myslivečkovy opery „Nitteti“. Mozart svého staršího kolegu navštěvoval i později, když Mysliveček umíral v nemocnici. Na konci svého života Mysliveček zoufale bojoval s dluhy a neléčitelnou chorobou. Jeho poslední opery u obecenstva propadly. Myslivečka připravila nemoc o nos, takže musel na veřejnosti skrývat svou tvář pod maskou. Zemřel 4. února 1781 v Římě jako žebrák s ohyzdnou tváří starce. Ve skutečnosti mu bylo teprve 43 roků. Jeho jednovaječné dvojče Jáchym zemřel o sedm let později v Praze jako vážený mistr mlynářský. Jáchym měl celý život jistotu, že bude mít z čeho umlít mouku, zatímco Josef si vydobyl evropskou slávu za cenu nesmírné bolesti a utrpení. Kdo z nich na tom byl lépe? Lépe než přemítat nad věčnými dilematy lidských osudů je poslechnout si árii „Sarò qual è il torrente“ z Myslivečkovy opery „Antigona“. A k tomu si zakousnout krajíc poctivého českého chleba.