Byla na svou dobu mimořádně vzdělaná, politicky aktivní a ctižádostivá osobnost, spoluvytvářející běh evropských dějin. Její život byl plný bojů, zvratů a osobních tragédií. Přesto zůstává jednou z žen, které nejvýrazněji ovlivnily osud Prahy: stala se matkou budoucího římského císaře Karla IV., za jehož vlády Praha zažila svou nejslavnější éru. Zatímco kamenné památky stárnou a podléhají zkáze, odkaz Elišky Přemyslovny žije dál vetkaný v samotném příběhu města. Když se řekne středověká Praha, většině návštěvníků se vybaví králové, rytíři a kamenné věže. Jenže za jedním z nejdůležitějších příběhů českých dějin té doby stojí výjimečně inteligentní a půvabná žena: Eliška Přemyslovna. Eliška se narodila jako dcera Václava II., českého a polského krále z rodu Přemyslovců. Po Václavově smrti se stal novým panovníkem obou zemí jeho jediný syn Václav III., ten byl však v pouhých šestnácti letech úkladně zavražděn a tím přemyslovská dynastie vymřela po meči, tedy v mužské linii. Princezna Eliška se bratrovou smrtí stala poslední dědičkou svého slavného rodu. A když už se zdálo, že český stát ztratí pevnou půdu pod nohama a propadne se do chaosu, právě ona zajistila pokračování královské tradice. Po dlouhých a složitých diplomatických jednání uzavřela na konci srpna 1310 ve Špýru sňatek s Janem z rodu Lucemburků, jediným synem krále Svaté říše římské Jindřicha VII. Elišce bylo tehdy osmnáct a doboví kronikáři ji popisují jako nádhernou temperamentní dívku se snědou pletí a tmavými vlasy. Zato Jan byl teprve čtrnáctiletý a přestože vyrůstal na francouzském královském dvoře a dostalo se mu slušného vzdělání, byl to ještě nedospělý a navíc útlý chlapec. Pečeť Elišky Přemyslovny Novomanželé se hned po svatbě vrátili do Čech, které byly tenkrát – jako mnohokrát v dějinách – obsazený cizím vojskem. Janovi s Eliškou se však podařilo ovládnout Prahu a postupně i celou zem. Ze začátku bylo jejich manželství šťastné. Narodily se jim dvě dcery, Markéta a Jitka. Eliška jako starší a zkušenější měla na svého muže značný vliv. Snažila se v jeho osobě obnovit velikost a prestiž českého státu. Jan ale brzy narazil na tvrdou realitu, neboť zemi po dlouhém období bojů o moc ovládali bohatí a sebevědomí aristokraté. Král Jan, velký obdivovatel legendárního panovníka Artuše a jeho družiny kulatého stolu, začal čím dál častěji vyrážet na rytířské výpravy po celé Evropě a do Čech se vracel hlavně jen pro peníze. Během Janovy nepřítomnosti v zemi narůstaly politické intriky a stejně tak rostlo i napětí mezi ním a Eliškou. V roce 1316 se jim narodil prvorozený syn Václav, budoucí český král a římský císař Karel IV., za jehož moudré a šťastné vlády se Praha stala metropolí Svaté říše římské a jedním z největších měst Evropy. To však tehdy byla pouhá hudba budoucnosti. Král Jan v čele ozbrojenců přepadl hrad Loket, kde Eliška žila v ústraní, a poslal ji do vyhnanství. Maličkého kralevice Václava, který se právě tehdy naučil chodit, odloučil od matky a věznil na několika hradech, načež jej roku 1323 poslal na výchovu k francouzskému královskému dvoru. Eliška se do Prahy vrátila až po letech – nemocná, opuštěná a pokořená vlastním manželem, přesto nezlomená. Zbytek svého života se Eliška zabývala spiritualitou: shromažďovala relikvie světců, podporovala stavbu Zbraslavského kláštera a snažila se prosadit svatořečení své pratety Anežky České. Zemřela předčasně v osmatřiceti letech na tuberkulózu a její tělo odpočívá v přemyslovské nekropoli v kostele svatého Jakuba Většího na Zbraslavi, Nejdůležitější okamžiky Eliščina života se odehrály v Praze. Tady se narodila, byla korunována českou královnou, panovala se svým manželem, bojovala o vliv na chod země, čelila politickým intrikám i konfliktům se svým manželem, a nakonec i zemřela. A právě v Praze přivedla na svět syna, který vstoupil do dějin jako největší Čech – císaře a krále Karla IV. A tak se zásluhou Elišky Praha stala jedním z nejvýznamnějších měst středověké Evropy. Eliška sama nestavěla mosty ani katedrály, ale dala Praze něco důležitějšího: panovníka, který z ní učinil císařskou metropoli. Kostel sv. Jakuba Staršího na Zbraslavi | Foto: Prague City Tourism