Světoznámé houslové koncerty Čtvero ročních dob Antonio Vivaldiho znějí nejlépe v Praze. Vivaldi je totiž vytvořil přímo pro Prahu. Dedikoval je svému mecenáši hraběti Václavovi z Morzinu, jehož nádherný barokní palác můžete dodnes obdivovat na Malé Straně cestou na Pražský hrad. Italský hudební skladatel a houslový virtuóz Antonio Vivaldi (1678–1741) a pražský urozený milovník hudby hrabě Václav z Morzinu se seznámili roku 1718 v Mantově. Vivaldi od té doby působil jako symbolický „maestro di cappella“ hraběcího hudebního ansámblu v pražském Morzinském paláci a hrabě za to Vivaldimu vyplácel pravidelný honorář. Roku 1725 Vivaldi v Amsterodamu vydal tiskem sbírku 12 koncertů pod názvem Il cimento dell’armonia e dell’inventione (Pojednání o harmonii a skladbě), jejíž součástí je i Čtvero ročních dob. Skladatel celou sbírku přímo na titulní straně věnoval hraběti Václavovi z Morzinu. Je tedy dost dobře možné, že ikonický sbor smyčců na počátku Vivaldiho sonáty Jaro, oslavující probouzení přírody, zpěv ptáků a bublání potůčků, poprvé na světě zazněl právě na Malé Straně. Vivaldiho cyklus Čtvero ročních dob navíc harmonicky souzní se sochařskou výzdobou průčelí Morzinského paláce od význačného barokního sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, znázorňující alegorické postavy Čtyř dílů světa nebo Dne a Noci. Vrtbovská zahrada | Foto: Prague City Tourism O několik let později Antonio Vivaldi začal tvořit hudbu pro svého dalšího pražského mecenáše, hraběte Jana Josefa z Vrtby. Složil pro něj mimo jiné koncert pro loutnu a smyčce, prvně hraný na jednom z nejpůvabnějších míst Prahy – v terasovité Vrtbovské zahradě na svazích vrchu Petřína. Třetí pražský hrabě a zároveň Vivaldiho mecenáš byl František Antonín Špork. vášnivý milovník hudby a lovu, který do Čech zavedl hudební nástroj lesní roh. Hrabě Špork ve svém pražském paláci v Hybernské ulici založil divadlo, kde uvedl šest Vivaldiho oper. Z toho dvě byly komponované přímo pro Prahu: Argippo a Alvilda, regina de‘ Goti, jejich světovou premiéru zde dirigoval sám autor. Libreta Vivaldiho pražských oper jsou dodnes uložena v jezuitském Klementinu, dnešní Národní knihovně České republiky. Další originální partitury Vivaldiho skladeb uchovává ve své hudební sbírce Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, jediný mužský řád na světě založený ženou. Jeho klášter se nachází hned naproti Klementinu, jen pár kroků přes ulici, v sousedství staroměstské věže Karlova mostu. Před třemi staletími se v úzkých uličkách barokní Prahy začaly rozléhat nezvyklé tóny. Zněl v nich neklid moře, třpyt slunce nad lagunou, vítr vonící mořskou solí. Ty tóny přivezl do Prahy muž v kněžském rouchu s ohnivými vlasy a bystrýma očima: Antonio Vivaldi. Praha má zvláštní dar hudbu nejen přijímat, ale i proměňovat. Vivaldi tady nebyl jen hostem – stal se inspirací pro českou hudbu a sám jí byl inspirován. Praha si Vivaldiho pamatuje nikoli jako cizince, ale jako poutníka Evropou, který tu zanechal svůj otisk. A v kamenných zdech pražských paláců Vivaldiho hudba stále zní, jako by odsud „maestro di cappella“ nikdy neodešel.