Muž, který výrazně proměnil podobu Prahy na konci 19. století, přinesl Praze nový impuls a energii, zavedl první elektrické osvětlení i městskou dopravu a díky jeho vynálezům a podnikavosti se hlavní město Česka zařadilo mezi moderní evropské metropole. Stará Praha osvícená plynovými lampami v mlžném oparu, kde tu a tam po dlažbě zarachotí koni tažený kočár nebo drožka, se dobře vyjímá na obrazech Jakuba Schikanedera a dalších romantických malířů. Ve druhé polovině 19. století to už ale nestačilo. Praha jako česká metropole se chtěla zařadit mezi moderní evropská velkoměsta a potřebovala k tomu novou jiskru a energii. Elektrickou. Právě tu elektrickou jiskru a energii přinesl do Prahy vynálezce a průmyslník František Křižík, ve své době přezdívaný „český Edison“. Křižík se narodil jako syn chudého ševce ve městečku Plánice na jihozápadě Čech v roce 1847. Tedy ve stejném roce, jako další dvě slavné osobnosti elektrotechniky: v Americe Thomas Alva Edison, vynálezce žárovky, a ve Skotsku Alexander Graham Bell, objevitel telefonu. Křižík už jako dítě projevoval nevšední šikovnost a technický talent. Přestože neměl na zaplacení poplatku za maturitu, podařilo se mu vystudovat pražskou polytechniku, dnešní České vysoké učení technické. František Křižík na fotografii Jindřicha Eckerta Prvním velkým vynálezem, který Křižíka proslavil po celém světě, byla zdokonalená oblouková lampa s elektromagnetickou regulací, patentovaná v roce 1880. O rok později za ni Křižík obdržel zlatou medaili na Mezinárodní elektrotechnické výstavě v Paříži. A ve stejné době se jeho zásluhou Praha poprvé v historii rozzářila elektrickým světlem. Křižíkovy obloukovky sice byly původně určené pro slavnostní osvětlení Pražského hradu při návštěvě rakouského korunního prince Rudolfa, ale nakonec je z „bezpečnostních důvodů“ přesunuli do Hybernské ulici na Novém Městě. Pražané tehdy obdivovali jasné elektrické světlo, které bylo mnohem silnější a spolehlivější než dosavadní plynové osvětlení. I těm největším milovníkům šerosvitu tehdy začalo být jasné, že budoucnost městského osvětlení patří elektřině. Lampy ovšem potřebují zdroj elektrického proudu a tak Křižík brzy poté vybavil potřebnými stroji první městské elektrárny v Praze na Žižkově a v Karlíně. Největší pražskou stopu však Křižík zanechal v městské dopravě. U příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 vybudoval první elektrickou tramvajovou trať v Praze, která vedla z Letné na výstaviště v Královské oboře. Byla to také první elektrická dráha s kladkovým sběračem proudu v celé tehdejší rakousko-uherské monarchii. Křižíkova tramvaj se stala důkazem, že elektřina dokáže změnit každodenní život obyvatel a otevřela cestu k elektrifikaci celé pražské městské dopravy. A koňskou silou tažené vozy se v Praze brzy staly minulostí. Pro Jubilejní výstavu, která roku 1891 představila Prahu jako moderní a pokrokové město, Křižík také zřídil výstavní elektrárnu, která napájela téměř dva tisíce obloukovek a žárovek pro osvětlení výstaviště, expozic a restaurací pro návštěvníky. Mistrovským vizionářských dílem, spojující v sobě technologii s uměním, se stala Křižíkova světelná fontána, v níž tryskající vodu do rytmu hudby iluminovala různobarevná elektrická světla. A jako doslova zlatý hřeb zakončoval večerní představení fontány jasný kužel záře z obřího světlometu, který Křižík instaloval na vrcholu věže Průmyslového paláce. František Křižík nebyl jen vynálezcem. Byl průkopníkem, který pomohl Praze vstoupit do elektrického věku. Rozsvítil její ulice, přivedl do nich elektrickou dopravu a ukázal, že technický pokrok může město učinit modernějším, bezpečnějším a pohodlnějším pro život. Praha díky němu získala pověst města, které se nebojí nových technologií a dokáže je využít ve prospěch svých obyvatel. Konstrukční hala Křižíkových závodů v Praze-Karlíně (c. 1920) | Foto: VESELÝ, Jaroslav. Encyclopédie tchécoslovaque: Industrie et commerce. Prague: Orbis, 1923