Výstava Zaznění představuje průřez tvorbou Miloše Ševčíka (1939–2007) od šedesátých let 20. století až do roku 2007. Sleduje proměnu jeho výtvarného jazyka v malbě, kresbě, grafice i plastice od figurálních a alegorických motivů k charakteristickým semiabstraktním biomorfním strukturám, v nichž se odráží hluboký vztah k člověku, přírodě, světlu a procesu neustálé proměny. Ševčíkova díla propojují vnitřní imaginaci s pozorováním organických forem a zachycují dynamiku růstu, zániku i tiché energie života. Výstava nabízí setkání s uměním, které osciluje mezi konkrétním a neuchopitelným, mezi tvarem a jeho rozpouštěním. Kurátorka výstavy Jolana Pastor klade důraz na prezentaci Ševčíkova díla nikoli jako lineárního vývoje, ale jako emocionální a mentální mapy jednoho tvůrce, který skrze figuru i biomorfní struktury hledá podstatu lidského bytí. Tato tvorba je svědectvím o člověku – ne heroickém, ale všedním, zranitelném, někdy absurdně vykořeněném. A právě proto je i dnes tak aktuální. datum a čas po—ne 10:00—18:00 Související Milá Adrieno... Adriena Šimotová & Meda Mládková Křehké a intimní jsou přívlastky, které se v hodnocení díla Adrieny Šimotové (1926–2014) opakují nejčastěji. Hned vzápětí by však mělo zaznít, že ona samotná byla především odvážná a nezdolná. Umělkyně, která kreslila nožem do papíru, nemohla být bázlivá. Žena, která v pětačtyřiceti letech ovdověla a zůstala sama se sotva dvanáctiletým synem, musela být silná. S Medou Mládkovou (1919–2022), česko-americkou sběratelkou a později zakladatelkou Musea Kampa, se Adriena Šimotová seznámila na konci šedesátých let. Když Meda Mládková na podzim 1968 organizovala ve Washingtonu, D.C., svou vůbec první výstavu, která byla věnována grafikám současných československých umělců, na pozvánku si vybrala jednu z Adrieniných suchých jehel. Později se z obou žen staly blízké přítelkyně, které zůstávaly v kontaktu i navzdory omezením vysokého věku a zhoršujícímu se zdraví. František Pavlů — Dvě formy Sochař, medailér a autor muchláží František Pavlů (1932–2008), člen Klubu konkretistů, patří k významným osobnostem českého neokonstruktivismu. Po studiích v Praze se roku 1968 usadil v Liberci, kde rozvíjel svou tvorbu i kulturní aktivity. Jeho dílo charakterizuje důraz na minimalistické tvarosloví, architektonické pojetí sochy a experiment v práci na papíře, zejména v muchlážích. Výstava a nová monografie Musea Kampa komplexně mapují jeho tvorbu a přispívají k doplnění obrazu umělců spjatých s Klubem konkretistů.