Křehké a intimní jsou přívlastky, které se v hodnocení díla Adrieny Šimotové (1926–2014) opakují nejčastěji. Hned vzápětí by však mělo zaznít, že ona samotná byla především odvážná a nezdolná. Umělkyně, která kreslila nožem do papíru, nemohla být bázlivá. Žena, která v pětačtyřiceti letech ovdověla a zůstala sama se sotva dvanáctiletým synem, musela být silná. S Medou Mládkovou (1919–2022), česko-americkou sběratelkou a později zakladatelkou Musea Kampa, se Adriena Šimotová seznámila na konci šedesátých let. Když Meda Mládková na podzim 1968 organizovala ve Washingtonu, D.C., svou vůbec první výstavu, která byla věnována grafikám současných československých umělců, na pozvánku si vybrala jednu z Adrieniných suchých jehel. Později se z obou žen staly blízké přítelkyně, které zůstávaly v kontaktu i navzdory omezením vysokého věku a zhoršujícímu se zdraví. Výstava Milá Adrieno… se koná u příležitosti 100. výročí autorčina narození a jejím jádrem je sbírka vytvořená manželi Mládkovými. Cenné jsou zejména textilní koláže ze sedmdesátých let a o dekádu mladší prořezávané kresby do vrstveného karbonového papíru. Ačkoliv Adriena Šimotová měla v Museu Kampa již několik výstav, některé exponáty nejspíš budou i pro milovníky jejího díla objevem. Historickou kolekci Musea Kampa na výstavě doplňují zápůjčky z veřejných i soukromých sbírek, které ukazují některé další polohy Šimotové tvorby. Jedná se zejména o její malby ze začátku sedmdesátých let, ve kterých reagovala na nemoc a smrt svého manžela Jiřího Johna, nebo její vrcholný pozdní cyklus Schoulení z let 2009–2010. Výstava není zamýšlena jako souborná retrospektiva, ale připomínka přátelství dvou mimořádných osobností české kultury a oslava radikality a vitality Šimotové díla. Jakkoli jsou témata paměti a zranitelnosti i prchavosti lidské existence výraznými motivy její tvorby, tím, co je společné všem rozdílným polohám jejího díla, je zejména snaha neopakovat se a být ve své výpovědi o světě maximálně autentická. Kurátor: Jan Skřivánek datum a čas po—ne 10:00—18:00 Související František Pavlů — Dvě formy Sochař, medailér a autor muchláží František Pavlů (1932–2008), člen Klubu konkretistů, patří k významným osobnostem českého neokonstruktivismu. Po studiích v Praze se roku 1968 usadil v Liberci, kde rozvíjel svou tvorbu i kulturní aktivity. Jeho dílo charakterizuje důraz na minimalistické tvarosloví, architektonické pojetí sochy a experiment v práci na papíře, zejména v muchlážích. Výstava a nová monografie Musea Kampa komplexně mapují jeho tvorbu a přispívají k doplnění obrazu umělců spjatých s Klubem konkretistů. Miloš Ševčík — Zaznění Výstava Zaznění představuje průřez tvorbou Miloše Ševčíka (1939–2007) od šedesátých let 20. století až do roku 2007. Sleduje proměnu jeho výtvarného jazyka v malbě, kresbě, grafice i plastice od figurálních a alegorických motivů k charakteristickým semiabstraktním biomorfním strukturám, v nichž se odráží hluboký vztah k člověku, přírodě, světlu a procesu neustálé proměny. Ševčíkova díla propojují vnitřní imaginaci s pozorováním organických forem a zachycují dynamiku růstu, zániku i tiché energie života. Výstava nabízí setkání s uměním, které osciluje mezi konkrétním a neuchopitelným, mezi tvarem a jeho rozpouštěním. Kurátorka výstavy Jolana Pastor klade důraz na prezentaci Ševčíkova díla nikoli jako lineárního vývoje, ale jako emocionální a mentální mapy jednoho tvůrce, který skrze figuru i biomorfní struktury hledá podstatu lidského bytí. Tato tvorba je svědectvím o člověku – ne heroickém, ale všedním, zranitelném, někdy absurdně vykořeněném. A právě proto je i dnes tak aktuální.