Seite O staroměstském orloji Na Staroměstské radnici už šest set let ukazuje čas staroměstský orloj. Původní jednoduchý mechanismus sestrojil před rokem 1410 Mikuláš z Kadaně. Koncem 15. století zdokonalil hodinový stroj mistr Hanuš z Růže tak, že byl v celé Evropě jedinečným dílem, kterému nebylo rovného. Seite O ohnivém muži V Karlově ulici žil kdysi starý lichvář. Půjčoval lidem v nouzi peníze, ale úroky měl tak vysoké, že půjčku jen málokdo dokázal splatit. Lichvář ale neznal slitování, nejednoho chudáka dokázal připravit i o střechu nad hlavou. Jak rostlo jeho bohatství, rostl i jeho strach o peníze: s nikým se nestýkal, z domu skoro nevycházel, a když už ho sousedé zahlédli na ulici, neodpověděl ani na pozdrav. Každého večera se v jeho domku dlouho svítilo, jak přepočítával zlaťáky ze své truhlice. Seite O mostě z vajec a tvarohu V dávných dobách, než byl postaven první most přes Vltavu, vozy jezdily přes řeku několika brody. Také mnoho převozníků tu provozovalo své řemeslo. Staré kroniky zachovaly vyprávění o velké lodi bájného knížete Křesomysla z 9. století, kterou se pohodlně převáželi na druhý břeh lidé i vozy. V 10. století už ale vedl přes Vltavu první dřevěný most. A roku 1158 tu byl první most kamenný, ve své době učiněný div světa. Seite O Bruncvíkovi Třicet sousoší světců bylo na Karlův most usazeno až v polovině 18. století. Sochařská díla na výzdobu mostu objednávali šlechtici, církev, pražská obec i vysoké školy. Autory soch byli významní umělci té doby, mnohé pochází od Matyáše Brauna a Jana Brokoffa a jeho synů. Už dlouhá staletí Pražané trápí cizince otázkou: Kolik je soch na Karlově mostě? Napohled jednoduchá otázka je záludná: soch na mostě není třicet, ale jedenatřicet. Jedenatřicátou sochou je Bruncvík se zlatým mečem, stojící na mostním pilíři na Kampě. Seite O Hladové zdi Jednoho roku za panování Karla IV. udeřilo velké sucho, které bylo příčinou neúrody a tím i nedostatku potravin. Zvláště ve městech vyšplhaly ceny mouky a chleba tak vysoko, že si je chudáci nemohli dovolit. Mnozí proto začali krást a loupit, aby jejich rodiny nezemřely hlady. Zakrátko byly žaláře v Praze plné. Seite O Daliborce Ještě dnes působí Pražský hrad dojmem středověké pevnosti, je to patrné zvláště při pohledu od Jeleního příkopu, odkud je dobře vidět důkladné gotické opevnění z doby krále Vladislava Jagellonského z 15. století. Stojí tu také obranné věže Daliborka, Bílá věž a Mihulka. Když bylo potřeba, věže sloužily i jako vězení. V tomto ohledu se nejvíc proslavily temné kobky a hladomorna ve věži Daliborce, která nese jméno po svém nejslavnějším vězni – Daliborovi z Kozojed. Seite O nejstarší pražské synagoze Když přišli Židé do Prahy, určil jim panovník místo na pravém břehu Vltavy, kde se směli usadit. Ještě než se pustili do stavby domků pro své rodiny, radili se, jak co nejrychleji postavit synagogu. Dohadování nemělo konce, až se slova ujal jeden moudrý stařec. Poradil ostatním, aby začali kopat na nedalekém pahorku. Potom prý sami uvidí, jak synagogu získat. Seite O Faustově domě V rohu Karlova náměstí proti klášteru Na Slovanech stojí starobylý dům, spíš malý palác. Patřil prý kdysi doktoru Faustovi, o kterém se vyprávělo, že upsal duši ďáblu. Čert si jedné noci pro něj přišel a po Faustovi zůstala jen očouzená díra v jednom z pokojů. Nikdo ji nedokázal zazdít, protože přes noc zdivo vždycky popadalo. A tak dům zůstával opuštěný a každý se v něm bál třeba jen přenocovat. Až student jménem Mladota se do Faustova domu odvážil. Seite O Libuši a Přemyslovi Pověst vypráví, že první Slovany na naše území přivedl vojvoda Čech, podle kterého byla země pojmenována. Po Čechovi se vlády ujal Krok, a když zemřel, zůstaly po něm tři dcery: Kazi, Teta a Libuše. Kazi se vyznala v léčivé moci bylin, proto uměla pomoci lidem od nejrůznějších nemocí a zranění. Teta dobře znala staré obřady a učila lid správně uctívat bohy přírody. Nejmladší Libuše byla nejmoudřejší, uměla věštit a poznávat budoucnost. Proto ji po Krokově smrti stařešinové vyzvali, aby spravovala zemi. Libuše přijala a usídlila se na vysoké skále nad Vltavou na hradě jménem Vyšehrad. Seite O založení Prahy Jednoho letního odpoledne se Libuše s Přemyslem a jejich družinou dívali z hradeb Vyšehradu. Slunce se sklánělo k západu a jeho paprsky zalévaly okolní krajinu zlatem.