Petr Novák patřil k nejvýraznějším talentům českého bigbítu 60. let. Hity jako Povídej, Náhrobní kámen nebo Klaunova zpověď z něj udělaly jednu z největších hvězd domácí populární hudby. Jeho kariéru však poznamenal nástup normalizace. Petr Novák se netajil odporem k sovětské okupaci a v roce 1969 během přímého televizního přenosu veřejně uctil památku Jana Palacha. Přestože mu režim činnost přímo nezakázal, koncertních příležitostí rychle ubývalo. Rozpad kapely, zdravotní problémy i tlak normalizační doby se postupně promítly do jeho sebedestruktivního způsobu života. Mimořádný talent české hudební scény zemřel na celkové vyčerpání organismu v roce 1997. Jeho písně však dodnes připomínají odvahu, s níž zůstával věrný vlastnímu přesvědčení. Zpěvák a skladatel, nejspíš největší talent a ve své době nejpůsobivější hvězda českého bigbítu. * 6. září 1945, Praha † 19. srpna 1997, Praha Po odeznění poválečné jazzové a rock´n´rollové taneční hudby si ve zlatých „hippísáckých“ šedesátkách nacházel skrze poslech zahraničního rozhlasu a pokoutně dovážených desek k uším českých teenagerů cestu „bigbít“ — tak se tomu u nás říkalo, ať už šlo o nahrávky Beatles, Rolling Stones, Kinks nebo Hendrixe, ve škále od učesanosti k surové syrovosti, podle obliby konzumenta této nové inspirativní, čerstvou energií nabité muziky. Nevyužívaná agitační střediska, skladiště prvomájových mávátek a transparentů i obyčejné domovní sklepy se staly zkušebnami vlasatých mladých muzikantů nadšených touto komunisty provokující hudbou bez štemplu SSM. —To byl i případ dospívajícího Petra Nováka, když s kamarády zakládali kapelu, s níž pilovali nejen „bítlsácké“ hity, ale cvičili i písničky, které nadaný hudební samouk Petr skládal na jednoduché, leč jímavé texty kamaráda Iva Plicky. Šťastným řízením osudu se dvě z těchto ve sklepě zrozených demonahrávek — Já budu chodit po špičkách a Povídej — dostaly do rukou Jiřího Černého, který v rozhlase provozoval svou široce populární soutěžní hitparádu, a Černého Houpačku na řadu týdnů roku 1965 suverénně ovládly. Petrovu přesvědčivému, melancholickému podání zkrátka žádné dívčí srdce neodolalo a z jeho kapely George and Beatovens se stal rázem fenomén. Pokračování tohoto zázraku ukončil nástup dvou členů kapely na vojnu. Petr to tedy zkusil s přihláškou na DAMU, kde mohl uplatnit i evidentní herecké nadání, ale po necelém roce se připojil k zavedené skupině Flamengo, s níž natočil, kromě hitů z Houpačky, legendární opus Náhrobní kámen. V roce 1967 obnovuje původní vlastní kapelu a natáčí s ní emočně vypjatou Klaunovu zpověď, vyhlášenou na 2. beatovém festivalu za skladbu roku. Ve Zlatém slavíku se sám umísťuje na pátém místě. Zdárně pokračuje v zářné kariéře a zvláště u mladé generace se těší nevídané popularitě. Netuší, co všechno v následujících letech dramaticky zasáhne do jeho života a zásadně vykolejí celou jeho dosud tak úspěšnou jízdu. S poúnorovým vládnoucím režimem si Petrova rodina nikdy nerozuměla. Těsně před maturitou byl vyloučen z gymnázia. Neváhal veřejně projevovat nesouhlas s okupací. Během vystoupení na prestižní Bratislavské lyře v roce 1969 v přímém televizním přenosu požádal o minutu ticha za Jana Palacha. Jedině s ohledem na jeho popularitu mu komunisté sice nezakázali výslovně činnost, nicméně pořadatelé koncertů ho od té doby raději nezvali. Kapela tak přicházela o výdělky a začala se rozpadat, což Petr těžce nesl. Na jeho zdraví se navíc podepsala vážná nehoda s trvalými následky. Přišel i o svého dvorního textaře Plicku, který znechucen stupidním cenzurováním jeho textů se raději vystěhoval za manželkou do zahraničí. Hudba tak zůstala jeho jedinou terapií. Nejvážněji ovšem na něj zaútočil, spolu s nemírným kuřáctvím, jeho celoživotní „přítel“ alkohol. Ten byl, v kooperaci se sebevražednou životosprávou, příčinou Petrova postupného nezadržitelného chátrání. Poslední léta života trávil dlouhé hodiny deptán mentální anorexií a bolestivou trombózou ve svém, jak říkal, „obýváku“ tj. v hospůdce U radnice poblíž Staroměstského náměstí, kde snídal, obědval a večeřel pivo a víno. Při svých sto devadesáti centimetrech vážil sotva šedesát kilo. Zemřel ve spánku na celkové vyčerpání organismu, které už jeho trably unavené srdce nezvládlo. Nejspíš největší talent českého bigbítu odpočívá na Vinohradském hřbitově v Praze. Autor: JUDr. Pavel Zeman zobrazit více zobrazit méně Petr Novák | Kredit: ČTK / Foto Karel Štoll Titulní fotografie byla digitálně vyčištěna pomocí AI.