Za I. světové války bojoval Oleg Svátek v československých legiích v Rusku, po vzniku republiky se vypracoval mezi nejvýznamnější důstojníky československé armády. Během mobilizace v září 1938 velel hraniční oblasti na Podkarpatské Rusi, v březnu 1939 pak toto území bránil proti maďarské invazi. Ani v době, kdy se Československo už téměř rozpadalo, nesložili jeho vojáci zbraně a kladli útočníkům odpor až do nařízeného ústupu. Po okupaci se Svátek zapojil do protinacistické odbojové organizace Obrana národa. V roce 1941 byl zatčen gestapem, odsouzen k smrti a 1. října 1941 v ruzyňských kasárnách popraven. Ani během tvrdých výslechů neprozradil nikoho ze svých spolupracovníků. Jeho životní příběh je svědectvím o příkladné věrnosti a odvaze. * 3. února 1888, Domoradice † 1. října 1941, Praha — Ruzyně Oleg Svátek patřil ke generaci československých důstojníků, jejichž životní dráhu zásadně určily obě světové války i vznik a zánik první Československé republiky. Narodil se 3. února 1888 v Domoradicích (dnes součást Vysokého Mýta) jako Josef Svátek do rodiny tamního učitele. Jméno Oleg mu bylo úředně povoleno používat až v roce 1930. Po studiích na gymnáziu ve Vysokém Mýtě absolvoval zeměbraneckou kadetní školu ve Vídni a roku 1907 zahájil profesionální vojenskou kariéru. Za první světové války odešel jako důstojník rakousko-uherské armády na ruskou frontu, kde byl již v září 1914 zraněn a zajat. Později vstoupil do československých legií v Rusku a postupně se propracoval do významných velitelských funkcí. Působil mimo jiné u 6. střeleckého pluku „Hanáckého“, kterému nakonec velel, a v závěru svého ruského působení se stal velitelem důstojnické školy československého vojska. Do vlasti se vrátil roku 1920 jako zkušený důstojník a podplukovník. V meziválečném Československu pokračoval ve vojenské kariéře. Působil také jako zástupce velitele Vojenské akademie v Hranicích, absolvoval Válečnou školu v Praze a vystřídal řadu velitelských funkcí. Roku 1935 převzal velení 12. pěší divize se sídlem v Užhorodě. Během mobilizace v září 1938 velel hraniční oblasti 42, která zahrnovala rozsáhlé území od Slánských vrchů až k rumunské hranici. Podkarpatská Rus se tak stala místem, s nímž byla spojena závěrečná etapa jeho služby v československé armádě. V časných ranních hodinách 14. března 1939 zahájily maďarské jednotky rozsáhlý útok na Podkarpatskou Rus. Proti nim se postavily československé jednotky stráže obrany státu a Svátkovy 12. divize. Českoslovenští vojáci tedy v okamžiku hluboké státní a politické krize nesložili zbraně, ale na útok maďarské přesily reagovaly aktivním odporem. Boje pokračovaly i v následujících dnech, avšak byly komplikovány střety s Karpatskou Sičí, vyhlášením samostatnosti Slovenska a záhy i Karpatské Ukrajiny. Generál Svátek řídil obranu až do 16. března, kdy obdržel rozkaz zastavit ústupové boje a Podkarpatskou Rus vyklidit. Část jeho jednotek poté ustoupila přes oblast Stakčína na Slovensko, další vojáci přešli do Rumunska. Obrana Podkarpatské Rusi tak skončila nikoli vojenskou porážkou, nýbrž rozkazem k evakuaci země. Po návratu do, již okupovaných, českých zemí se generál Svátek aktivně zapojil do budování ilegální vojenské organizace Obrana národa. V ní vedl krajské velitelství Praha—jihozápad a spolupracoval mimo jiné s generálem Bedřichem Homolou. Dne 4. září 1941 jej zatklo gestapo. Přes tvrdé výslechy však své spolupracovníky neprozradil. Za prvního stanného práva byl 1. října 1941 odsouzen k smrti a v ruzyňských kasárnách popraven. Po válce byl povýšen do hodnosti divizního generála in memoriam. V Praze generála Svátka připomíná název ulice „Svátkova“ a spolu s dalšími je jeho jméno uvedeno na pomníku padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před budovou Ministerstva obrany. Autor: Mgr. Miloš Bernart zobrazit více zobrazit méně Oleg Svátek | Zdroj: Album representantů všech oborů veřejného života československého Titulní fotografie byla digitálně vyčištěna pomocí AI.