Josef Pták patří od roku 2017 mezi oceněné účastníky odboje a odporu proti komunistickému režimu. Zároveň mu byl za trestné činy rehabilitací nedotčené (rozkrádání a vražda) vyměřen v roce 1992 takzvaně zbytkový trest odnětí svobody ve výši 15 let. Příběh Josefa Ptáka nám připomíná nejen léta třídního boje v Československu, násilí komunistického režimu vůči obyvatelům této země, ale i nejednoznačnost, s jakou se česká společnost s touto dobou vyrovnává. * 11. března 1908, Chrastná † 9. července 1958, Praha (věznice na Pankráci) Josef Pták se narodil 11. března 1908 v Chrastné na Kutnohorsku, kde jeho rodiče obdělávali nevelké hospodářství. Otec navíc zprostředkovával prodej žacích a secích strojů a náhradních dílů. Dospělý Josef tuto živnost na čas převzal. Později pracoval v Praze jako závozník a obchodní zástupce v Mazáčově nakladatelství. Od roku 1941 pomáhal na rodinném hospodářství plnit zvyšované dodávkové povinnosti. Násilné převzetí moci v únoru 1948 KSČ využila k likvidaci živnostenského podnikání a soukromého hospodaření. K uživení rodiny musel Pták rozprodávat zboží z vlastních nezabavených skladových zásob (elektromotory, kabely, náhradní díly k zemědělskému zařízení a strojům). Komunističtí funkcionáři ho označili za „šmelináře“, „notorického flákače“, „individua štítícího se práce“, „pijana“ a „karbaníka“, který „nenávidí lidově demokratické zřízení“. Mezi nimi vynikala sousedka Anna Kvašová, která nejen jeho rodině odpírala potravinové lístky, přesto že jí několik let předtím vypomáhal na jejím hospodářství. Kvašová byla v noci 10. ledna 1952 zastřelena. A následně prohlášena za hrdinku i oběť kolektivizace, přestože ji předtím nadřízení funkcionáři kritizovali za neschopnost. StB vyšetřovala případ jako teroristický čin „třídního boje“. Pozatýkala a mučila desítky osob z okolních obcí, včetně Josefa Ptáka, aniž něco vyšetřila. Přitom po únoru 1948 Pták aktivně rozšiřoval letáky, pomáhal perzekuovaným rodinám (jako již za druhé světové války), důstojníku československé armády napomáhal k odchodu do exilu. Při násilném vyšetřování nic z toho nevyzradil. Po propuštění se přestěhoval do Prahy, kde pracoval v Letňanských strojírnách. StB ho podruhé zatkla 29. listopadu 1957 spolu s Antonínem Landstoffem a dalšími osobami. Během tohoto vyšetřování vyšlo najevo, že Pták chtěl s těmito lidmi Kvašovou zastrašit, aby jako členka strany již neudávala své sousedy, přestala je „třídně“ pronásledovat a kriminalizovat. Místo toho ji psychicky labilní Landstoff zastřelil. Nejvyšší vedení KSČ případ propagandisticky využilo k zastrašení obyvatelstva. Vyšetřovatelé záměrně při jeho „objasňování“ porušovali platné zásady, zákony a předpisy. K odsouzení využili i odborně vadné psychiatrické posudky. A oproti zjištěným skutečnostem Ptáka označili za objednatele vraždy. Následně Politické byro ÚV KSČ rozhodlo o trestu smrti nad A. Landstoffem, J. Ptákem a J. Kubelkou. Hlavní líčení se konalo v kutnohorském Tylově divadle, 27. března 1958 zde Krajský soud v Praze na základě pokynu nejvyššího stranického vedení výše jmenované odsoudil k trestu smrti. Při odvolání obžalovaných Nejvyšší soud v Praze toto rozhodnutí, mající se spravedlností pramálo společného, respektoval. V daných intencích jednala i Kancelář prezidenta republiky, jež žádosti o milost zamítla. K výkonu trestu smrti došlo 9. července 1958, aniž by se odsouzení rozloučili s rodinami. Ty se o vykonání popravy dozvěděly z rozhlasu. A právě příbuzní Josefa Ptáka se snaží o jeho úplnou právní rehabilitaci. Příslušné orgány a instituce ji dodnes odmítají s odkazem na relevanci zmanipulovaného vyšetřovaní StB a dobově poplatnou právní kvalifikaci trestného činu z roku 1958. Autor: Mgr. Martin Tichý zobrazit více zobrazit méně Josef Pták | Zdroj: Rodinný archiv Titulní fotografie byla digitálně vyčištěna pomocí AI.