Jan Vella patřil k významným československým letcům druhé světové války. Vojenský výcvik absolvoval už v rámci vojenské služby v československé armádě; po nacistické okupaci se zapojil do domácího odboje a pomáhal s odchody vlastenců do zahraničí. V roce 1939 odešel do exilu a přes Francii se dostal do Velké Británie, kde vstoupil do řad Royal Air Force. Bojoval jako stíhací i bombardovací pilot u československých perutí RAF a byl považován za jednoho z nejlepších letců své odbornosti. Za statečnost získal řadu československých i britských vyznamenání. Jeho život tragicky ukončila letecká nehoda ve Skotsku v lednu 1945 — jen několik měsíců před koncem války. Jeho životní příběh připomíná odvahu a vytrvalost československých letců. * 10. 5. 1906, Kladno † 10. 1. 1945, hora Beinn a‘ Bhuird, Skotsko Přišel na svět 10. května 1906 na Kladně do rodiny hutníka Václava Velly a jeho ženy Marie, rozené Jindrové. Pokřtěn byl jako Jan Nepomucký Václav, běžně však užíval jen jméno Jan, které se objevuje i v úředních materiálech. Po absolvování obecné školy a po třech letech měšťanky nastoupil v osmnácti letech dobrovolně vojenskou službu (běžně se na vojnu nastupovalo v 21 letech). V Chebu absolvoval Školu leteckého dorostu (1924/25), stíhací kurs (1925), v Praze pak kurs nočního létání (1927) a sloužil u leteckého pluku ve Vajnorech. Z armády do civilu odcházel v roce 1928 s hodností četaře. Po ukončení vojenské služby se vrací domů, na Kladno, kde záhy zakládá rodinu. Zaměstnán je jako strojvedoucí ČSD. V létě 1936 usedl jako strojvedoucí do — patrně nejznámějšího vlaku v republice — Slovenské strely (která zajišťovala spojení mezi Bratislavou a Prahou). Stále však docházel na kbelské letiště, aby absolvoval udržovací lety. Po okupaci Československa nacistickým Německem se aktivně zapojil do domácího odboje, zejména v rámci organizace Obrana národa, kde pomáhal zajišťovat odchody osob do zahraničí. Situace však i jeho nakonec donutila k emigraci. Protektorát opustil 6. listopadu 1939, kdy přes Balkán a Blízký východ doputoval do Francie. 24. prosince byl presentován u čs. vojska v Agde a vtělen k jeho letecké skupině. Dále působil na basi v Bordeaux. Zatímco Jan Vella působí jako pilot ve Francii, jeho ženu a dceru „doma“ v protektorátu zadrželo a internovalo gestapo. Na sklonku června 1940 je nucen v rámci skupiny škpt. Schejbala Francii opustit (v důsledku porážky Francie německými vojsky) a dostává se 21. června 1940 do Velké Británie. V srpnu téhož roku byl přijat do RAF (do nejnižší letecké hodnosti jako Aircraftman 2nd Class). Na ostrovech prošel výcvikem a působil u několika leteckých útvarů. Postupně je povyšován jak v rámci čs. armády (až do hodnosti podporučíka), tak i v rámci RAF (až do hodnosti F/O). Jako stíhač bojoval v řadách 312. perutě, později testoval opravená letadla a opět se vrátil do bojových misí jako pilot bombardéru 311. perutě (kde si připsal ty největší bojové úspěchy). Jako pilot bombardéru se účastnil operací na nepřátelském území i ochrany konvojů v rámci akcí proti německým ponorkám i hladinovým lodím. Jan Vella byl považován za jednoho z nejschopnějších československých pilotů v RAF. Během jeho služby v čs. zahraničním vojsku a RAF mu byla udělena řada ocenění. Mimo jiné získal britský 1st good Conduct Badge, čs. válečný kříž 1939 (udělen čtyřikrát!), čs. medaili za chrabrost a britský záslužný letecký kříž (D. F. C.). Jeho život však tragicky ukončila nehoda mimo bojovou činnost. Dne 10. ledna 1945 zahynul ve Skotsku při havárii letounu Airspeed Oxford, na jehož palubě cestoval. Ironií osudu bylo, že se původně chtěl do Londýna dopravit vlakem, což odpovídalo jeho civilní profesi, avšak nakonec přijal nabídku letět. Při neštěstí zahynuli i další členové posádky. Vrak letadla i s těly čs. vojáků byl objeven na svazích hory Beinn a‘ Bhuird až 19. srpna 1945. Tou dobou už válka v Evropě skončila a od nehody uběhlo více než půl roku. Tělo Jana Velly pak bylo uloženo na vojenském hřbitově v Brookwoodu. Po Janu Vellovi je pojmenována ulice v rodném Kladně, kde je připomínán na více místech. Jeho jméno je uvedeno i na památníku na pražském Masarykově nádraží mezi tamními padlými drážními zaměstnanci. Autor: Mgr. Miloš Bernart zobrazit více zobrazit méně Jan Vella | Zdroj © sbírka Jiří Rajlich Titulní fotografie byla digitálně vyčištěna pomocí AI.