Zvoníme za Jana Opletala: 11. 11. 2026 v 15:00

* 1. ledna 1915, Lhota nad Moravou
† 11. listopadu 1939, Praha

Dnes známe studenta medicíny Jana Opletala jako mladíka, který za své rozhodnutí protestovat proti nacistické okupaci zaplatil životem. Právě poslední rozloučení s tímto studentem se stalo další formou protestu, na kterou nacisté brutálně zareagovali již během několika následujících dní.

Připomínka vzniku samostatného Československa, na kterou i dnes připadá státní svátek 28. října, představovala v roce 1939 pomyslný sud se střelným prachem.  Tehdy se české země již několik měsíců nacházely pod německou okupací a v září zahájilo právě nacistické Německo válku proti sousednímu Polsku, které si nakonec Němci rozdělili se Sověty.

Ve zřízeném protektorátu Čechy a Morava občané sice neprožívali brutální ničivé nálety, přesto ale velmi negativně vnímali přítomnost nacistických okupantů. A právě ti se rozhodli v souvislosti s blížícím se státním svátkem vzniku československého státu postupně utahovat šrouby. Německá moc totiž oslavy tohoto státního svátku zakázala, a i navzdory tomu očekávala, že může dojít k nepokojům — to vše především ve velkých městech, v jejichž čele měly být potenciální protesty v ulicích hlavního města. A to i napříč tomu, že dnem státního svátku byla toho roku sobota a tedy pracovní den. Řada lidí se však rozhodla ignorovat příkazy zaměstnavatelů a buď toho dne do práce nenastoupila vůbec nebo ze zaměstnání odešla dřív.

Jedním z těch, kteří se měli objevit přímo v centru Prahy, byl i teprve čtyřiadvacetiletý medik Jan Opletal — student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Demonstrace, na kterou se měl toho dne vydat, pro něj však představovala tu nejhorší variantu toho, jak mohla na protesty reagovat okupační moc. Riziko bylo značné — nacisté se na demonstrace a další formy nepokojů důsledně připravovali. Do pražských ulic koneckonců vyslali i své najaté provokatéry.

Jan Opletal byl jedním z mnoha českých vysokoškoláků, k nimž se přidali i někteří slovenští, kteří se objevili tam, kde se dělo něco důležitého. Provokace ze strany okupanty nasazených osob a přístup české policie, která se připojila k pomoci Němcům a odmítla chránit své spoluobčany, postupně přitápěly pod pomyslným kotlem. Okolo čtvrté hodiny odpolední došlo k další fázi potlačení protestů — střelbě do demonstrantů. Nacisté běsnili a situaci se jim stále nedařilo dostat pod kontrolu. Protestující se nezalekli ani státního sekretáře Karla Hermanna Franka, který se při cestě z Lán chtěl na vlastní oči přesvědčit o tom, co se v pražských ulicích děje. Byl konfrontován demonstranty, kteří na nacistického představitele pískali a bušili pěstmi do vozu, ve kterém přijel. Frankův následný přístup byl tvrdý a sekretář vydal rozkaz k okamžitému, radikálnímu potlačení protestů na Václavském náměstí.

Střelba do demonstrantů byla spuštěna i těsně před sedmou hodinou večer. Na rohu ulic Žitné a Ve Smečkách padl k zemi pekařský dělník Václav Sedláček — mladý muž, jehož život vyhasl právě následkem brutálního postupu německých okupantů. A jen nedaleko od něj dopadlo na dlažbu i tělo studenta Jana Opletala. Ten sice nebyl na místě mrtvý, jeho zranění ale byla život ohrožující. Byl tak převezen do nemocnice na Karlově náměstí, kde pokračoval boj o jeho život. Ještě téhož dne se podrobil operaci.

Nacisté měli o informace ohledně zdravotního stavu Jana Opletala velký zájem. Byl to mladík, který měl u ostatních autoritu a byl známý. To, že je sledován, si uvědomoval i samotný Jan. Odmítal dokonce jídlo ve strachu, že by ho tajná policie chtěla otrávit. Přes veškerou lékařskou péči však nakonec 11. listopadu 1939 zemřel.

I když by právě zde mohl Opletalův příběh skončit, realita je úplně jiná. Pohřeb, který byl německou okupační mocí bedlivě sledován, měl pro nacisty ještě jeden význam. Měl se totiž stát záminkou pro další, a ještě tvrdší, postup při zjednání poslušnosti.

Jan Opletal se stal symbolem. Byl osobností, jejíž poslední rozloučení 15. listopadu 1939 zmobilizovalo pražské vysokoškoláky. Rozloučení mělo být důstojné a velkolepé. Veškerou pietu však narušoval právě tlak ze stranu nacistů, kteří do formy rozloučení a smutečního průvodu zasahovali. V čele průvodu byli Opletalovi blízcí kamarádi, kteří nesli rakev s ostatky svého přítele. Společně jej šli vyprovodit na poslední cestu Prahou za tíživé atmosféry, která byla zapříčiněna nejen smrtí blízkého člověka, nýbrž také obavami z dalšího postupu německých nacistů. Toho dne navíc proběhla řada dalších provokací proti studentům a následných střetů. Smuteční akt se tak proměnil v další vlnu odporu proti okupantům.

Samotný pohřeb Jana Opletala proběhl ve Lhotě nad Moravou, kde se tento student medicíny roku 1915 narodil.

Události 28. října a rovněž 15. listopadu 1939 nabraly velmi rychlý spád. Dne 17. listopadu si připomínáme tragické události, kdy nacisté pozatýkali vysokoškoláky a kdy byly všechny české univerzity uzavřeny. Ještě téhož dne bylo za zdmi kasáren v pražské Ruzyni zastřeleno 9 studentských představitelů. Na 1200 vysokoškoláků bylo odvezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. A ačkoliv se jich většina nakonec, i díky snaze protektorátního prezidenta Emila Háchy, vrátila domů, jejich život již nikdy nebyl stejný jako před 17. listopadem 1939. Dnem, jehož připomínka se stala podkladem pro vyhlášení Mezinárodního dne studentstva.

Přesně o 50 let později, 17. listopadu 1989, vyrazil z pražského Albertova do pražských ulic průvod studentů, který stál na počátku Sametové revoluce a pádu druhého, tentokrát komunistického, režimu. Jednalo se o cestu k demokracii v Československu.

Autor: Bc. Aleš Otava