Stavovské divadlo

otevírací doba

Pokladna (Železná 24):

• po—ne: 10:00—18:00
• večerní pokladna se otevírá vždy 45 minut před začátkem představení

Předprodej vstupenek probíhá na několik měsíců dopředu. Vstupenky lze zakoupit také na hlavní pokladně Národního divadla a Státní opery, v prodejní síti Colosseum Ticket a online na webových stránkách Národního divadla.

historie

Budovu divadla postavil osvícenský aristokrat hrabě František Antonín Nostic-Rieneck na vlastním pražském pozemku se svolením císaře Josefa II. Podpora císaře způsobila, že protesty majitelů okolních domů, Karlovy univerzity i magistrátu, který vlastnil divadlo v Kotcích a obával se konkurence, nebyly nic platné. Základní kámen byl položen 7. června 1781. Při kopání základů se nalezla malá nádobka s několika stříbrnými mincemi, což bylo pokládáno za dobré znamení. Budova byla postavena v klasicistním slohu podle plánů arch. Antonína Haffeneckera a je vedle divadla v Leovenu ve Štýrsku jediná v Evropě dochovaná téměř v původním stavu. Hlavní průčelí s dvojicemi sloupů a vysoká půlkruhově zaklenutá okna byla patrně řešena podle klasicismu francouzského. Slavnostní otevření Hraběcího Nosticova národního divadla se konalo 21. dubna 1783 Lessingovou hrou Emilia Galotti. Hrabě postavil divadlo Vlasti a Múzám, jak hlásá latinský název na budově: Patriae et Musis.

Zakladatel divadla byl velký vlastenec, německý Pražák, který si přál pěstovat v divadle německou činohru a operu, i když občas připustil i produkci českou. Tak se 20. 1. 1785 konalo první české představení Odběhlec z lásky synovské (autor Gottlieb Stefanie ml.) v českém překladu Karla Bully. První původní českou hrou bylo historické drama se zpěvy Břetislav a Jitka od Václava Tháma 10. 1. 1786. S historií divadla je nerozlučně spjato jméno Wolfganga Amadea Mozarta, který tu v lednu 1787 dirigoval svou Figarovu svatbu, 29. října 1787 se tu konala světová premiéra opery Don Giovanni, kterou Mozart věnoval Pražanům. V následujících letech byly uvedeny další Mozartovy opery.

Po smrti hraběte Nostice nabídl dědic hrabě Bedřich Nostic divadlo českým stavům, ti je roku 1798 zakoupili a od té doby se jmenovalo Královské stavovské divadlo. Činohra hrála německy, operní představení byla uváděna německy nebo italsky, česká představení se konala pouze ve svátek a v neděli. 2. února 1826 se tu konala premiéra první české opery Dráteník od Františka Škroupa. V prosinci roku 1828 měl v divadle šest koncertů slavný houslový virtuos Paganini. 21. prosince 1834 měla premiéru Fidlovačka J. K. Tyla, při níž poprvé zazněla Škroupova píseň Kde domov můj, později státní hymna. Česky se ve Stavovském divadle hrálo až do roku 1862, kdy bylo postaveno Prozatímní divadlo a kdy se české divadlo osamostatnilo. Znovu se zde česky hrálo až v roce 1920, poté, co v prvních letech existence českého státu čeští divadelníci násilně zabrali Stavovské divadlo. Prezident Masaryk tehdy na prostest proti tomuto bezpráví do divadla už nikdy nevkročil. 5. 12. 1920 bylo Stavovské divadlo oficiálně přivtěleno k Národnímu divadlu. Za okupace se naposledy hrála česky v červenci 1939 Jiráskova Lucerna, po okupaci se poprvé česky hrála opět 17. 6. 1945 Jiráskova Lucerna. V roce 1948 bylo divadlo přejmenováno na Tylovo a stalo se stálou scénou činohry Národního divadla. Právem zde mají domov i mozartovské operní inscenace. Od roku 1991 se znovu užívá historický název Stavovské divadlo.

Vnitřní výzdobu budovy původně navrhl Jan Jakub Quirin Jahn, oponu provedl v roce 1804 Josef Bergler. První úpravy budovy provedl roku 1859 stavitel K. Brust, další v letech 1881—82 arch. Achill Wolf, v letech 1890—92 byly z důvodu bezpečnosti odstraněny litinové pavlače. Novodobá rekonstrukce proběhla v letech 1973—74, poslední generální rekonstrukce v letech 1983—91 podle projektu arch. Ivana Skály a Svatopluka Zemana. Byly zesíleny původní základy budovy, zpevněny obvodové zdi, obnoveny malby na stropě hlediště a proscénia, na předprsních balkonů obnoveny překvapivé dekorace z papírmaše, použitého zřejmě pro svou lehkou váhu, neboť hlediště je ve svých obvodových zdech většinou ze dřeva a dřevěná je i kopule, která nese strop. Aby se zachovala vynikající akustika, bylo doporučeno neměnit žádné materiály. Byla vyrobena a osazena kopie původního lustru z roku 1874, který byl částečně ještě plynový. Nový lustr o váze cca 800 kg má 148 žárovek. Stavovské divadlo má po rekonstrukci 659 míst k sezení a 20—40 míst k stání. Současně byl rekonstruován i Kolowratský palác, v němž byly objeveny malované kazetové stropy a v němž bylo vybudováno další menší divadlo. Slavnostní znovuotevření se konalo 12. října 1991 hrou Josefa Topola Sbohem, Sokrate.

U Stavovského divadla je umístěna socha s názvem Pieta — autorkou je sochařka Anna Chromy.

Latinské nápisy na budově

• průčelí Stavovského divadla: PATRIAE ET MVSIS MDCCLXXXXI (Vlasti a múzám 1781)
• do Havířské ulice: FRANCISCVS ANTONIVS S.R.I. COMES DE NOSTITZ – RIENECK FUNDAVIT A.D. MDCCLXXXI (František Antonín svaté říše římské hrabě Nostic – Rieneck založil L.P. 1781)
• ke Karolinu DELEGATI INCLYTI REGNI BOHEMIAE RAEDIFICARI FECERVNT A.D. MDCCCLIX (Zástupcové slovutného království českého nechali znovu vybudovat L.P. 1859)

Divadlo je národní kulturní památkou.

Státní divadlo.

K dispozici je titulkovací zařízení (čeština, angličtina) pro opery zpívané v originále.

Kapacita: 659 míst

Prohlídky Stavovského divadla