přehled o místě Kapitulní chrám Všech svatých stojí na základech tzv. královské kaple z 12. století, kterou pro své modlitby využíval panovnický rod Přemyslovců. Za vlády císaře Karla IV. se kostel řadil k nejkrásnějším stavbám Evropy. Po ničivém požáru v roce 1541 byl kostel ve skromnější podobě pod vedením architekta Ulrica Aostalli de Sala renesančně obnoven. Roku 1588 sem byly přeneseny ze Sázavského kláštera ostatky sv. Prokopa, jehož náhrobek se nachází ve výklenku na severní straně kostela a jehož životu je věnován i obrazový cyklus na stěnách. Kostel se tak stal jedním z významných poutních míst českého království. více o místě Nahlédnout do kaple je většinou možné přímo z Vladislavského sálu v rámci prohlídky Pražského hradu — Starého královského paláce. Vstup do kostela je umožněn pouze při bohoslužbě; vchod se nachází na náměstí U sv. Jiří mezi Starým královským palácem a Ústavem šlechtičen. Pravidelné římskokatolické bohoslužby ne: 15:30 historie Pražský hrad — rezidenční sídlo českých knížat a králů — byl vždy velmi reprezentativní. Již od raného středověku tvořila nedílnou součást knížecího paláce soukromá kaple panovníků zasvěcená Všem svatým. Původní palácová dvorní stavba z 12. století byla nahrazena samostatně stojící svatyní, při níž Karel IV. v roce 1339 založil kapitulu. Později Parléřova huť provedla výstavbu náročné vrcholně gotické architektury, inspirované pařížskou Sainte Chapelle. Velký požár Malé Strany a Hradčan v roce 1541 výrazně poškodil výstavné dílo, které zůstávalo dlouho neopraveným provizoriem. Teprve sestra císaře Rudolfa II. arcivévodkyně Alžběta Habsburská, se rozhodla podpořit opravu kaple, byť velmi jednoduchým způsobem. Při obnově byl kostel prodloužen až k průčelí Vladislavského sálu a při dalších úpravách s ním byl spojen portálem. V roce 1580 byly skromné úpravy dokončeny; osobu donátorky Alžběty Isabely připomínají její erby vymalované na klenbě stropu. 29. 5. 1588 byly do kaple přeneseny ostatky svatého Prokopa z tehdy pobořeného Sázavského kláštera. O jeho hrob do dnešních dnů pečuje Královská kolegiátní kapitula U všech svatých, založena králem Janem Lucemburským z podnětu jeho syna markraběte moravského Karla v r. 1339. Náhrobek svatého Prokopa v podobě pozlacené dřevěné tumby s reliéfy ze světcova života je dílem řezbáře Františka Ignáce Weisse. Svatý Prokop patří mezi méně známé zemské patrony. Byl poustevníkem a prvním opatem Sázavského benediktinského kláštera, kde se pěstovala liturgie ve staroslověnštině. Jeho svatořečení, které proběhlo v roce 1204, je spojeno s papežem Inocencem III. Často bývá připomínána legenda o svatém Prokopu, jak oře klášterní pole s pomocí Ďábla zapřaženého do pluhu a popohání jej křížem.