přehled o místě Novorenesanční kamenný most spojuje Nové Město se Smíchovem už od roku 1878, kdy se stal důležitou spojnicí centra s rychle se rozvíjející průmyslovou čtvrtí. Nese jméno českého historika Františka Palackého, jehož socha na pravém břehu jakoby dohlížela na třetí nejstarší dochovaný most v Praze a první, po kterém vedla tramvajová trať. Sedmiklenbový most byl stavěn v duchu národního obrození za použití barevných žulových kvádrů v národních barvách. Původní Myslbekovu bohatou sochařskou výzdobu, kterou poškodilo letecké bombardování v roce 1945, můžeme dnes obdivovat ve Vyšehradských sadech. historie Výstavbu — dnes 3. nejstaršího dochovaného mostu v Praze a 7. pražského mostu přes Vltavu, počítáno po proudu řeky — si vynutil v druhé polovině 19. století překotný průmyslový rozvoj levobřežního Smíchova. Projekt na spojení smíchovského a novoměstského břehu vypracovali čeští technici, ing. Josef Reiter a arch. Bedřich Münzberger. Stavbou byla pověřena vídeňská firma Bratři Kleinové, A. Schmolla a E. Gärtner. Základní kámen byl položen 13. května 1876; stavba trvala asi dva a půl roku a při zakládání mostních pilířů do říčního dna bylo poprvé v Praze použito pneumaticky ovládaných kesonů, které dodala firma Ringhoffer. Most byl otevřen pro pěší a běžnou silniční povozovou dopravu 22. prosince 1878. Koněspřežnou tramvaj přivedla jako na první most v Praze až trať zprovozněná 28. června 1883 v úseku od dnešního Masarykova nádraží na smíchovský Anděl. Roku 1900 bylo na mostě zavedeno trolejové vedení, díky němuž mohla trať sloužit i elektrickým tramvajím. Mostu se zprvu říkalo Kamenný na Smíchov nebo Podskalský, ale od otevření nese název Palackého most podle českého buditele, historika, spisovatele a politika 19. století, Františka Palackého. Pouze za 2. světové války se jmenoval Mozartův. Most byl vystavěn v duchu národního obrození, čemuž odpovídala i jeho původní barevnost. Záhlaví pilířů a klenbové kvádry z modré žuly, zábradlí z bílého kararského mramoru a poprsní zdi z červeného pískovce vytvářely symbolickou českou trikoloru. Dnes je tato barevnost kvůli znečištění kamene a dlouhodobému působení prostředí patrná už jen velmi málo. Vrcholy jednotlivých mostních kleneb jsou osazeny 14 kamennými erby měst ležících na Vltavě a Labi, jejichž autorem je sochař Bohuslav Schnirch. Na zdivu krajních opěr po obou stranách mostu se původně nacházely ještě čtyři větší městské znaky, z nichž se do dnešních dnů dochovaly pouze dva na smíchovské straně. Někdejší výtvarnou podobu mostu dotvářely nejen kamenné budky pro výběr mostného, ale především čtyři monumentální sousoší s postavami z české mytologie od Josefa Václava Myslbeka. Osazována byla postupně v letech 1889—1897. Na novoměstské straně byla instalována Libušina věštba (1889—92), Lumírova píseň (1887—88), na smíchovské pak Záboj a Slavoj (1892—95) a Ctirad a Šárka (1897). Sousoší byla poškozena při spojeneckém náletu na Prahu v únoru 1945. Po restaurování byla přemístěna do vyšehradských sadů. Nejsilněji poničené sousoší Libuše a Přemysla, bylo nahrazeno kopií. Při stavbě mostu se počítalo s jeho budoucím rozšířením, které bylo realizováno až po druhé světové válce v letech 1950—1951. Současně probíhaly opravy škod způsobených americkým leteckým bombardováním 14. února 1945. Výběrčí budky byly odstraněny, mostovka byla rozšířena z původních 7,7 metru na 10,3 metru a chodníky z 1,5 m na 1,8 m. Celková užitná šířka mostu se tak zvětšila z 10,7 na 13,9 metru. Původní kamenné konzoly byly nahrazeny železobetonovými, kuželová balustráda s kamennými překlady zůstala zachována. Zajímavost: Po tomto mostě chodil v letech 1911 a 1912 Albert Einstein, když byl v Praze profesorem na německé univerzitě. Jeho cesta tudy vedla z Lesnické ulice na Smíchově, kde bydlel, do Viničné ulice č. 7. Hlavní technické parametry Délka: 228,8 m Celková šířka: 13,9 m (po rozšíření v letech 1950—1951) Šířka pro dopravu: 10,3 m Šířka chodníků: 2 × 1,8 m Počet kleneb: 7 přes Vltavu + 1 nad Hořejším nábřežím. Největší klenbové rozpětí má most ve svém středním poli —32 metrů. Směrem ke břehům se rozsah polí symetricky zmenšuje na 30,4 m, 28,8 m a 27,2 m. Pilířů v toku Vltavy: 6 Materiál: žulové kvádry Založení: kesonové pilíře Využití: silniční, tramvajová a pěší doprava Podjezdná výška pro proplutí plavidla při normální hladině cca 8,20 m