přehled o místě Mánesův most je jedinečnou ukázkou pražské architektury počátku 20. století. Betonová stavba s prvky českého kubismu propojuje Malou Stranu a Staré Město a zároveň otevírá působivé pohledy na Pražský hrad i Vltavu. Pozornost si zaslouží také reliéfní výzdoba inspirovaná životem vltavských plavců, fontánky s chrliči a řada uměleckých detailů od předních českých tvůrců své doby. Čtyřobloukový most podle projektu Františka Mencla, Aloise Nového a Mečislava Petrů nahradil někdejší Rudolfovu lávku a slouží tramvajím, automobilům i pěším. historie Jedenáctý most po proudu řeky na území Prahy překlenuje Vltavu od Rudolfina na Klárov. Jejím předchůdcem byla v těchto místech visutá Rudolfova lávka pro pěší postavená v letech 1868—69. Základy jejího jediného kamenného pilíře, který stál uprostřed řeky, jsou dodnes ukryty pod hladinou Vltavy. Do dnešních dnů se dochoval na malostranské straně hrázděný domek, který po dobu existence Rudolfovy lávky sloužil k vybírání mostného a zázemí výběrčího. Původně však byl domek postaven pro velitele Vojenské plovárny v r. 1809 a po snesení lávky opět navrácen do užívání rodiny velitele plovárny. Bez větších oprav sloužila tato 192 m dlouhá řetězová lávka pojmenována na počest korunního prince Rudolfa až do roku 1914, kdy ji nahradil betonový most. Při svém slavnostním otevření 11. března 1914 se jmenoval Most arcivévody Františka Ferdinanda d’Este; jméno významného českého malíře Josefa Mánesa nese od roku 1920. Jeho socha od Bohumila Kafky z roku 1951 stojí na staroměstské straně mostu. Nový most o čtyřech klenebních polích projektovali inženýři František Mencl, Alois Nový a architekt Mečislav Petrů. Stavba byla zahájena 1. ledna 1911. Úplného dokončení se však dočkal až v průběhu 1. světové války v roce 1916. Celý most je betonový, jen v průčelí a v římsách kleneb se objevují kamenné kvádry. Částečně byl na tomto mostě již použit železobeton. Podobně jako na mostě Legií a Palackého mostě se také zde uplatňuje národní barevná symbolika. Na výtvarné výzdobě se podíleli přední čeští sochaři: na středním pilíři to jsou reliéfy od sochaře a grafika Františka Bílka, na obou sousedních návodních pilířích na straně po vodě figurální reliéfy Josefa Mařatky a na straně proti vodě reliéfy Jana Štursy. Na obou stranách staroměstského nájezdu na most jsou 2 velmi zdařilé fontánky s chrliči od akad. sochaře Emanuela Halmana, a znaky města a země na straně malostranské. Výběrčí budky, odstraněné v r. 1924, měly drobný geometrický a kubizující dekor. Mostní zábradlí je sestaveno ze žulových sloupků a betonových desek profilovaných velmi umírněně kubisticky. Stožáry veřejného osvětlení — kruhové betonové pylony s nasazenými lucernami — mají řešení v duchu moderny. Na plošinkách v předpolích mostu jsou od roku 2009 v chodníku zasazeny mosazné hvězdy jako hold českým hudebním skladatelům: Antonínu Dvořákovi, Bedřichu Smetanovi, Bohuslavu Martinů a Gustavu Mahlerovi. Hlavní technické parametry Délka: 186,4 m Šířka: 16 m, šířka mezi zábradlími 15,55 (chodníky pro pěší jsou vedeny po obou stranách) Počet oblouků: 4 hlavní + 1 menší klenbové pole, rozpětí od 38 m do 42 m. Materiál: beton, železobeton Využití: silniční, tramvajová a pěší doprava