Kostel sv. Voršily

pravidelné římskokatolické bohoslužby

• po—ne 17:00

Kostel je otevřen 30 minut před mší. Vchod do kostela sv. Voršily je z Národní třídy.  Dveře, které jsou otevřené (v době mší) jsou totožné s vchodem do Endokrinologického ústavu (v chodbě pak po několika metrech zahnout do dveří vlevo). Původní hlavní vchod (z Národní třídy přímo do kostela) je v současné době uzavřen.  

Kostel je pod duchovní správou Římskokatolické farnosti u kostela sv. Vojtěcha Praha — Nové Město

historie

První voršilky přijala Praha v roce 1655. Bylo to sedm sester, které přišly z belgického kláštera v Liege (Lutychu). Díky zbožné hraběnce z Lamboy a s podporou dalších představitelů v Čechách usazené šlechty se věnovaly především výchově a vzdělávací činnosti.

V Praze, nejprve na Malé Straně a později na Novém Městě, si sestry rychle získaly velkou vážnost a také uznání. Právě to vedlo ke snaze vybudovat nový klášter, jehož realizace v letech 1674—1678 byla prvním krokem ke vzniku klášterní svatyně. Podle návrhu stavitele Marcantonia Canevallea byl pak od roku 1699 budován kostel svaté Voršily vysvěcený v červenci 1704. V té době však ještě nebyl vyzdoben, protože teprve postupně byla objednávána malířská a také sochařská díla, například fresky u Jana Jakuba Stevense ze Steinfelsu.

Vrcholně barokní fasáda je zdobena několika plastikami z dílny Matěje Václava Jäckla. Štít má v nice sochu Panny Marie, hlavní portál je ozdoben podobou svaté Voršily. Jednolodní interiér s valenou klenbou je zakončený téměř čtvercovým kněžištěm a díky nádhernému štukovému i malířskému dekoru působí velmi jednotně. Zejména monumentální hlavní oltář s obrazem Apoteóza sv. Voršily od Jana Kryštofa Lišky patří k nejcennějším vrcholně barokním ztvárněním. Účast dalších umělců — malíře Petra Brandla, řezbáře Otavia Mosta, truhláře Jana Unmutha či sochaře Františka Preisse — je dokladem zajímavé a umělecky kvalitní výzdoby.