přehled o místě Jiráskův most patří k výrazným pražským mostům meziválečné éry. Jeho šest železobetonových oblouků spojuje Nové Město se Smíchovem a dodnes upoutá elegantními detaily funkcionalistického designu — od betonového zábradlí po charakteristické osvětlovací stožáry. Stavěl se podle návrhu Vlastislava Hofmana a Františka Mencla v letech 1929—1933 a jeho historie ukrývá i několik pozoruhodných příběhů. Z mostu se otevírají krásné výhledy na Vltavu, Tančící dům i panorama historické Prahy. historie Osmý most přes Vltavu po proudu řeky na území Prahy spojuje pravobřežní Nové Město s levobřežním Smíchovem. Nabízí působivé výhledy nejen na panorama Pražského hradu, ale i na výrazné dominanty v okolí. Na novoměstské straně zaujme především Tančící dům, po proudu Vltavy pak funkcionalistická budova Mánesa a přilehlá Šítkovská vodárenská věž u Slovanského ostrova. Smíchovské panorama doplňuje Petržilkovská vodárenská věž stojící na malém ostrůvku u Dětského ostrova. Plány pro postavení mostu byly vyhotoveny již za 1. světové války, tehdy se počítalo s prodloužením Myslíkovy ulice přes Žofín a Dětský ostrov, přičemž most měl ústit na Janáčkově nábřeží. Na smíchovské straně jsou tak dodnes patrné nábřežní opěry, které však nikdy nebyly využity. Stavba mostu započala v roce 1929 podle projektu architekta Vlastislava Hofmana a Ing. Františka Mencla. Most byl dán do provozu ve dvou etapách: nejdříve to byla jeho střední část s tramvajovými kolejemi v roce 1931 a poté po kompletním dokončení 18. října 1933. Koleje pro tramvaj se ukázaly jako zbytečné a po válce byly sneseny. Po mostě vedla jediná pražská trolejbusová trať propojující oba vltavské břehy. (Trolejbusový provoz v Praze skončil v noci z 15. na 16. října 1972). Osvětlovací stožáry a betonové zábradlí z prefabrikovaných dílů nesou výrazné prvky funkcionalismu. Výplně zábradlí a madla jsou provedeny z umělého kamene stejně jako osvětlovací stožáry. Součástí stavby byla i parková úprava obou předpolí. Most od svého vzniku nese jméno českého prozaika a dramatika Aloise Jiráska, který v letech 1903—1930 žil v domě čp. 1775 na rohu Resslovy ulice a tehdejšího Riegrova náměstí. V roce 1947 bylo prostranství přejmenováno na Jiráskovo náměstí a v roce 1960 zde byl ke spisovatelově poctě odhalen pomník. Zajímavosti Ve dvou pilířích bylo do zdiva zabudováno vždy několik bezešvých rour, které sahaly z dutin v horní části pilířů až k úrovni vodní hladiny řeky a byly zakryty přivařenými poklicemi. V případě potřeby měly být naplněny výbušninami a umožnit destrukci mostu. Za druhé světové války je však němečtí vojáci nechali zabetonovat z obavy, že by most mohl být vyhozen do povětří českými odbojáři. Vyústění mostu na smíchovské straně vedlo k odstranění barokního Dientzenhoferova pavilonu, postaveného v roce 1735 pro jezuitský řád zřejmě podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Uvažovalo se o přesunutí pavilonu asi o 110 m proti proudu řeky. K realizaci však nedošlo: nenašla se totiž pojišťovna ochotná převzít riziko spojené s jeho přesunem a případným poškozením. V okolí pavilonu se také nacházela botanická zahrada, na kterou dodnes odkazuje název Dientzenhoferovy sady. Dientzenhoferovo jméno nesl most v době 2. světové války, což mělo zaniklý barokní pavilon připomínat. Po ní se opět vrátilo původní pojmenování po slavném českém spisovateli. Hlavní technické parametry Délka: 310,6 m Šířka: 21 m, chodníky pro pěší jsou umístěny po obou stranách a každý z nich má šířku 3,25 metru. Počet polí / oblouků: 6 parabolických obloukových polí o rozpětí 45 až 51 m Konstrukce: železobetonové klenby, betonové zábradlí a 5 pilířů obložených žulovými kvádry Využití: silniční a pěší doprava Podjezdná výška pro proplutí plavidla při normální hladině cca 6,55 m