Milan Kundera, světově nejznámější a nejpřekládanější český autor, se v Praze nenarodil jako lidská bytost, ale jako světový spisovatel. Tady studoval i učil, prožil velké lásky, vstoupil do velké literatury, zažil naději i zklamání roku 1968, kdy vpád sovětských vojsk zhatil českou naději na demokracii, a právě Prahu proměnil v jedno z hlavních měst literatury 20. století, symbol středoevropské paměti a hrozby zapomnění pod tíhou totality. V Praze se ovšem také odehrávají tři zásadní romány Milana Kundery: Žert, Nesnesitelná lehkost bytí a Kniha smíchu a zapomnění. Praha tu není jen pouhou kulisou příběhů, ale živým politickým, existenciálním a paměťovým prostorem, který osudově formuje osudy postav. Kunderova Praha je město lásky, zrady, svobody i ponížení, město, které člověka utváří i ničí, město svědčící o ničivé absurditě ideologie. Kundera se totiž narodil do doby, kdy byla Praha pod vládou komunistické Moskvy. Už ve svém mladí statečně vystupoval proti cenzuře a za svobodu projevu, třeba v červnu 1967 na sjezdu československých spisovatelů. Jeho slova tehdy vyvolala nadšený potlesk, komunistické vedení země je však bralo jako otevřenou vzpouru. Pražské jaro skončilo 21. srpna 1968, kdy na pražských ulicích zarachotily pásy sovětských tanků, stopy jejich střel dodnes svítí na fasádě Národního muzea. Manželé Kunderovi byli tehdy v Praze, v noci je probudila přistávající sovětská letadla. Oba pak vyhodili z práce: manželku Věru, rozhlasovou a televizní hlasatelku, už v roce 1969, Milana o rok později. Žili pod policejním dohledem, odposlouchávali jim telefon. Milan Kundera nesměl publikovat a jeho knihy byly zakázány. Do jejich osudu se můžeme vžít při čtení Kunderových knih. Podobnou situaci prožívají třeba Tomáš s Terezou, hlavní hrdinové Nesnesitelné lehkosti bytí: Tomáš je špičkový neurochirurg, ale za svůj „ideologicky závadný“ článek otištěný v literárním časopisu přijde o práci a musí se živit jako umývač oken, pronásledování komunistickým režimem oběma působí trauma v osobním životě a oba nakonec nacházejí klid až po odchodu na venkov. Od léta 1975 odešli manželé Kunderovi do exilu ve Francii, kde Milan vyučoval na univerzitě v Rennes a v Paříži. Do Prahy se vrátili až po čtvrt století v roce 1990, ale už jenom jako návštěvníci. Milan Kundera žil dál až do své smrti v Paříži. Věra, která s ním prožila celý zbytek života, se po manželově smrti se starala o jeho odkaz. Totalita připravila Milana Kunderu o Prahu a Prahu o Milana Kunderu, protože každá totalita mění lehkost bytí na bytí nesnesitelné.