Tyto knihy jsou souhrnně označovány jako Pentateuch či Pět knih Mojžíšových. Mojžíš žil pravděpodobně okolo 15.–13. století před naším letopočtem a za proroka je považován všemi třemi světovými monoteistickými náboženstvími, židovstvím, křesťanstvím i islámem. Mojžíš jako pastýř ovcí žil se svou ženou v Midjánu (patrně dnešní Saudská Arábie). Jednoho dne se mu v hořícím keři zjevil Bůh a vyzval ho, aby zachránil národ Izraelitů a vyvedl ho z egyptského otroctví. Mojžíš nejdřív odmítá převzetí zodpovědnosti a vymlouvá se na to, že se mu nezjevil Bůh – Hospodin a že mu nikdo neuvěří. Hospodin mu nařídil, ať pastýřskou hůl hodí na zem. V tom okamžiku se proměnila v hada. Mojžíš před ním utíkal, Hospodin ho ale zastavil a chtěl po něm, ať hada chytne za ocas. A had se zase proměnil v hůl. Hospodin tak původně pastýřskou hůl nabyl zázračnou mocí, kterou Mojžíš užíval pro záchranu svého lidu: holí např. otevřel vody Rudého moře, kterým Izraelité unikli egyptskému vojsku, holí se dotkl skály na poušti, z níž pak vytryskla voda, kterou napojil svůj lid na cestě do zaslíbené země. Historické záznamy zmiňují Mojžíšovu hůl v Konstantinopoli již v roce 1150. Měla být střežena v palácové kapli byzantských císařů a po dobytí města křižáky v roce 1204 měla být společně s Trnovou korunou Krista a dalšími relikviemi odvezena do Paříže, kde byla uctívána ve dvorské relikviářové kapli Sainte-Chapelle. Podle islámské tradice měl hůl přivézt do Konstantinopole sultán Selim I. po dobytí Egypta v roce 1517. Tato je dodnes v istanbulském paláci Topkapi uložena. Jak se dostala část Mojžíšovy hole do pražského Svatovítského pokladu nevíme. Lze si však dobře představit, že jí Karel IV. mohl získat z pařížské dvorské kaple od svých příbuzných, francouzských králů, anebo přímo od byzantského císaře z Konstantinopole, s nímž udržoval čilé kontakty. Pak by to musel být Jan V. Paleolog, od něhož Karel IV. pravděpodobně získal i ostatky biblických patriarchů.