Daniela Vodáčková Götaplatsen Göteborské náměstí se podobá Václaváku. Stojíme u Muzea, ne, stojíme u přízraku! Není tam Národní, ale Technické muzeum. Pod ním je kašna a místo Václava Neptun. Tramvaje jezdí, Vodičkovou, taky Štěpánskou. Bývalý Dům módy (teď Baťa) mezi Opletalovou a Jindřišskou. Z Václaváku na Příkopy nevede kolmice, zato v Nekázance dva domy váže spojnice. Uprostřed náměstí hledáme lavičku. Na chvíli spatříme dědu a babičku. Sedí tam spolu, nás nezahlédli. Jsou živí? To my jsme umřeli? S Žižkovskou věží se prolíná Utkiken. Zátoka, lodě, jeřáby a světla nad mořem. Co dodává básnířka Prahy: Dívám se na Götaplatsen, náměstí ve švédském Göteborgu. A divím se stejně jako tato báseň. Ta podoba s Václavským náměstím! Ta blízkost! Co tato místa tolik spojuje? Ta podoba není konkrétní, ale kompoziční. Nejedná se o náměstí v klasickém smyslu, ale spíše o městské jeviště. Nejsou to intimní prostory, ale reprezentativní showroomy města, na kterých se lze shromáždit a odehrát zde cosi zásadního i pro dějiny celého národa. Terén je svažitý, osu monumentálního městského bulváru zakončují pro dané město důležité sochy — symboly. Vyskytují se zde významné kulturní instituce a domy s reprezentativním charakterem. A v neposlední řadě Götaplatsen i horní část Václavského náměstí procházejí rekonstrukcí, které z nich mají udělat přívětivější místo pro ty, kteří chtějí městem chodit pěšky, nebo v jeho veřejném prostoru pobývat. 14/8/2026, Anna Beata Háblová