Petr Kukal Autobusy Prochladlé a vlhké zimní autobusy. Zatoulané spoje. Linky bludných drah. V lednu s nimi jezdí jenom ten, kdo musí. Pokaždé mě sevřou jako propast Nuslí, kam se zrovna vrhnul další sebevrah. Co dodává básnířka Prahy: Když pod Nuselským mostem projíždím tramvají, pokaždé vyvracím hlavu, abych se na jeho monumentální předpjatý beton podívala. Ta elegance šedé linie oproti bílému nebo modrému nebi je pokaždé ohromující. Činžovní domy vedle jeho vysokých nohou vypadají jako nezvykle drobné předměty. Tam, kde by nad sebou člověk čekal nekonečné prázdno, je prostor náhle orámován, je obrazem s proměnlivým pohybem mraků a ptáků. Nuselský most je estetikou konstruovanou ekonomičností, užitností a nezbytnou potřebou pevnosti. Jeho sloupy ukotvené v hloubi Nuselského údolí jsou přesto elegantní jako čínské hůlky, které drží část sousta Severojižní magistrály skrývající tubus metra. Je to vrnící a hučící potrava směřující do úst města. Je to pochoutka s chutí smogu, které město neumí odolat. Když pod mostem stojím, většinou nemyslím na ty, kteří na jeho hřbet přišli ukončit svůj život, i když jich bylo už téměř tři sta. Myslím na prostor, který se mostem vymezuje. Pohledem pod ním prolétávám, očima hledám kontury vysokého a klenutého zábradlí, které zespoda téměř není vidět. Možná se sem někdy zase zatoulám, stejně jako se umí toulat linky zimních autobusů. Budu bloudit pod šedým betonem a sledovat, jaké obrazy mi rám mostu zase odhalí. 27/4/2026, Anna Beata Háblová