Nela Bártová *** jedovatý plyn se rozpíná letenskými ulicemi propoceným prádlem ucpávám mezeru pod dveřmi v období srdeční arytmie se novinky dozvídám z jediného věrohodného zdroje snu ve svobodě nad úpou je disco deprese které vede teplej otík ten měl v 10 ráno nakoupeno na týden dopředu kymácel se až jsem se bála že se vyvrátí jako stromy přes které nevidím les snažím se v hlavě přenést na slunce ale skrz některé myšlenky prostě nedosvítí můj svět se opět smrskl do velikosti 140×200 cm jeho bůh je dj a dnes se neumí trefit do beatu bojím se zatopit takže asi pod sebou zapálím hranici stačila jedna tvá návštěva a v bytě už je dýmu jak u indiánů Co dodává básnířka Prahy: Letná je jako nahé rameno Prahy. Lze z něho shlížet na linie celého města. Je to jedna z devíti pražských vyvýšenin, která sloužila jako strategické místo při obléhání Prahy. I proto Letenská pláň zůstala nezastavěná. Je to místo dočasnosti, kde se během krátké doby umí rozložit a složit cirkus, koncert nebo demonstrace. Letná jsou ramena, která na sebe umí vzít a unést až tři čtvrtiny obyvatel celého souměstí. Obcházím zábradlí tramvajové zastávky a jdu směrem k zapadajícímu slunci nad Pražským hradem. Prach a sešlapaný trávník jsou QR kódem obsahujícím informace o zaparkovaných autobusech, výstavách, běžcích, výstavbách pavilonů, shromážděních a venčených psech. Než se ztratím v historizujícím těle parku, ohlédnu se po hradbě modernistických činžáků, kde jsem vždycky chtěla bydlet. S výhledem na zlom terénu, pod nímž se schovává kloub řeky, a se Stromovkou za zády. Neliny básně jsou jako tetování. Při čtení bodají, a pak už je nikdy nelze sundat. Jednou si takovou kresbu nechám vyrýt na rameno. Bude vypadat jako rezavý trávník, jako dva napnuté dráty tramvají, jako omamně jedovatý tér nočních ulic. 24/9/2026, Anna Beata Háblová