Martin Stöhr První báseň první báseň napsal ovšem v praze v pěti letech na pudřenku tatínkův vánoční dárek pro krásnou maminku Co dodává básnířka Prahy: Mojí diplomovou prací na Fakultě architektury byl projekt Vize pro Prahu. Celý rok jsem o Praze přemýšlela a studovala Územně analytické podklady. Potřebovala jsem vymyslet koncepci, která by byla jednoduchá, srozumitelná a týkala by se celé Prahy. Abych k tomuto kroku mohla přistoupit, musela jsem nejdřív pochopit, čím Praha je. Nešlo o to opakovat dlouhé analýzy, které už o Praze existovaly. Šlo o to Prahu zabstraktnit do jedné skici, jedné věty nebo jednoho slova. A přesně na své hledání jsem si vzpomněla, když jsem si přečetla tuto báseň od Martina Stöhra. Je krátká, a přesto je v ní nějak vše obsaženo. Dotýká se něčeho prvotního, mladého, intimního, krásného a nepopsaného. Praha je v ní jako okamžik dětství, stejně nepolapitelný, jako báseň na pudřence, jejíž prachová zrna se za chvilku sesypou zpátky do rovné plochy. A čím byla Praha pro mě, když jsem jí studovala? Byla jednou jedinou čárou na papíře — a ta znamenala linii řeky. Řeka je totiž ta jednoslovná odpověď, která může obsáhnout Prahu jako celek. Řeka Vltava formovala morfologii, utvářela lokalizaci celého sídla, byla zdrojem a byla i dopravní cestou. A dnes je tolik cenným odstupem od panoramatu Prahy a také místem odpočinku i příjemného ruchu. 31/7/2026, Anna Beata Háblová