Název výstavy v sobě nese přesně ten druh dvojznačnosti, jakou měl Vít Soukup rád. Na jedné straně je to znamení výběrové retrospektivy, která připomíná dílo předčasně zemřelého malíře, filmaře a příležitostného grafika, na straně druhé odkaz k tomu, že byl jedním z prvních umělců své generace, který se nebál do své tvorby skutečné retro vytáhnout. Pro Víta Soukupa, jemuž známí neřekli jinak než Beruška, ale retro nepředstavovalo jen nostalgicko-vizuální hru, zásadní byla autenticita motivů, proto je přemalovával z dobových novin, časopisů a propagačních tiskovin. Soukupova malba se postupně vyvíjela od šťavnatého realismu, přes abstinenčně neurotickou expresi až k realistické abstrakci. Jeho vizuální jazyk byl vždy pevně ukotvený ve skutečnosti, ale zároveň ji dokázal znejistit a transformovat v obraz, který je víc než jejím záznamem. Vít Soukup měl schopnost vytáhnout z každého tématu, kterým se zabýval, to podstatné, co charakterizovalo dobu i její českou stopu. V prvních cyklech se soustředil hlavně na to, čím byla vykolíkovaná mysl socialistické éry. Jídlo jako fetiš hojnosti, kosmické úspěchy jako oficiální mýtus pokroku a chlupaté kozácké čepice coby módní groteska všedního dne. Z jeho strany nešlo o sentiment, ale analýzu mentálního smogu, který tehdejší společnost obklopoval. Jeho vážně míněná ironie šla často až za hranice trapnosti, a dokázal skrze ni pojmenovávat mechanismy, které formovaly kolektivní normativy. datum a čas po—ne 11:00—19:00