Ústředním tématem nové expozice ve Svatomikulášské městské zvonici je bezpečí, které odkazuje jak k minulosti hlásné věže, která varovala před požáry, tak k její historii za komunistického režimu, kdy si z ní příslušníci StB vytvořili pozorovatelnu. Součástí výstavy je také byt věžníka, černá kuchyně nebo tapetová místnost. Návštěvníci se dozví více o roli věže v českých dějinách a zároveň si mohou nově spustit a poslechnout zvuk více než tři sta kilogramů vážícího zvonu Mikuláš, který od 16. století svolával obyvatele Malé Strany ke mši a varoval je před pohromami. Příběhy spojené s historií místa přibližuje také nový audioprůvodce v českém a anglickém jazyce. Byt věžníka představuje utilitárně řešený byt, kde obecní zaměstnanec žil po dobu služby často i s celou rodinou. Byt je ukázkou standardu bydlení nižších vrstev v metropoli druhé poloviny 18. století. Nejednalo se o příliš komfortně zařízený prostor, obyvatelé si často stěžovali na zimu či těžkosti s vytápěním. Obytné zázemí se skládalo z dobově standardních místností: obytné, tzv. světnice, a provozní — černé kuchyně. Světnice, tedy obytná místnost, sloužila jak k odpočinku, tak ke stravování a práci. Rozložení nábytku je dáno jednak sluneční orientací bytu, komunikačně-provozním schématem, tak i dobovými zvyklostmi. Jednoduchý mobiliář a kachlová kamna představovaly skromné bydlení obecního zaměstnance. Černá kuchyně byla standardním prostorem pro vaření a topení ve všech dobových typech obytných staveb. Skládala se z jednoduchého dymníku, kudy odcházel kouř (zde klenba s dřevěným překladem zvaným mandrholec), vařící podesty a přikládacího a dymného otvoru kamen. Hlásovna sloužila jako zázemí věžníka při výkonu služby. Interiér hlásovny je koncipován do první poloviny 19. století. Jako městská věž sloužila zvonice až do 1. prosince 1891, kdy byla hlásná funkce zrušena. Součástí expozice je i pohled do barokního kanalizačního systému. Zvonové patro se zvonovou stolicí a zvonem sv. Mikuláše z roku 1576 nově zájemci naleznou výstavu k projektu Zvony paměti, který pravidelně připomíná zvoněním osudy hrdinek a hrdinů, kteří se postavili proti totalitám. Tapetová místnost je zcela ojedinělým příkladem chudinského bydlení, který se v obdobné podobě nikde jinde nedochoval. Dřevěná vestavba původně sloužila jako byt pomocného hlásného. Původní papírové tapety, či spíše zdobné papíry doplněné o novinové a časopisové listy tvořící izolační vrstvu, byly v šedesátých letech 20. století překryty heraklitovými deskami, a proto byly objeveny až při průzkumech v roce 2016. Revitalizovaná místnost autenticky odráží život sociálně nejnižších vrstev obyvatel Prahy konce 19. století. Pozorovatelna Státní tajné bezpečnosti se nachází v nejvyšší části věže. Ve druhé polovině 20. století místnost využívala StB především pro pozorování pohybu lidí u ambasád západních zemí. Měla krycí název Kajka, ale neformálně se jí říkalo Dědkostroj či Dědkárna — obsluhu stanovišť totiž často brigádnicky zajišťovali bývalí příslušníci StB v důchodu. Autoři výstavy v pozorovatelně nechali autentickou výzdobu. Informační panely ve všech patrech jsou opatřeny QR kódy, kterými si mohou lidé spustit audioprůvodce. Poměny bezpečí v průběhu času v češtině namluvila herečka Antonie Formanová, v angličtině hudebník a producent Charlie One. Na tvorbě nové podoby expozice ve Svatomikulášské městské zvonici se podíleli výrazní pražští tvůrci. Autorem ideového konceptu expozice je spisovatel Vratislav Maňák. Expozice Strážce bezpečí byla zpřístupněna 6. 10. 2026. Více