Herec Divadélka pro 99, Divadélka ve Smetanově muzeu a Větrníku. * 15. ledna 1921, Praha † 7. května 1945, Praha Zdeněk Stránský byl synem ministerského úředníka a později administrativního ředitele pražského Národního divadla JUDr. Rudolfa Stránského. V roce 1940 absolvoval reálné gymnázium v Křemencově ulici. Už za gymnaziálních let se věnoval divadlu. Začal režírovat a byl spoluautorem divadelních her pro ochotnické divadlo při dejvickém Sokolu. Jeho druhou velkou láskou byl sport. Jako aktivní člen Sokola cvičil na začátku třicátých let na IX. všesokolském sletu a sportování se věnoval celý svůj krátký život. Byl mimořádně nadaný i v dalších oblastech. Psal básně, rozhlasové i jevištní hry a také divadelní kritiku. Především byl ale pozoruhodně talentovaným hercem. Patřil k mladé herecké generaci, která za války hrála na malých pražských scénách, hlásila se k odkazu avantgardního meziválečného divadla a chtěla dělat nekonvenční, pokrokové, vlastenecké divadlo. Od roku 1940 působil v Honzlově Divadélku pro 99, později v Divadélku ve Smetanově museu (podzim 1941 — konec roku 1943) založeném a vedeném režisérem Antonínem Dvořákem a nakonec v divadle Větrník Josefa Šmídy, kde spolu s ním začínala řada znamenitých herců jako např. Stella Zázvorková, Vlastimil Brodský, Zdeněk Řehoř, Václav Lohniský nebo Zdeněk Dítě. Do Větrníku ho přivedl sám Šmída na začátku roku 1944 a pro toto divadlo, které se tehdy nacházelo v hluboké krizi, se stal velkým přínosem zejména díky své komplexnosti. Zasahoval do všech divadelních činností, včetně administrativních a koncepčních. Josefa Šmídu seznámil s Jiřím Brdečkou, který po zavření vysokých škol pracoval po určitou dobu v kresleném filmu, tiskl kreslené vtipy a recesistické povídky a již v prvních letech války napsal pro časopis Ahoj na neděli seriál povídek parodujících westerny o dokonalém pistolníkovi Limonádovém Joeovi. Josefa Šmídu tato postava inspirovala. Pro úspěch inscenace Limonádového Joea (hrálo se 99 repríz) mělo klíčový význam skvělé obsazení rolí mladými originálními herci. Postavu Joea ztvárnil Zdeněk Řehoř, Grimpa Zdeněk Dítě a padoucha a falešného hráče Horáce Saint Claira Zdeněk Stránský. Ten se svým výkonem od ostatních značně lišil, jak uvádí ve své studii i kritik Josef Träger. „Zatímco v jeho partnerech stále doznívala šprýmovnost studentského dovádění, jeho Horác měl až krystalickou průhlednost vybroušeného hereckého tvaru.“ Zdeněk Stránský exceloval i v mnoha dalších představeních v letech 1943—1945. Namátkou jmenujme titulní roli Enšpígla ve stejnojmenné Nestroyově hře, Mefista v Goethovu Urfaustovi nebo Rudýnka Čuce ve Nesentimentální romanci. Když se jako Rudýnek, ležérně elegantní, s nedbale přilepenou cigaretou na spodním rtu, přiloudal na scénu se slovy: „Exkyzé, mé panstvo, exkyzé! Vodpusťte, že jsem se vopozdil, ale bloudí mi chronometr!“, okamžitě měl celé publikum v hrsti. Na jeho herectví s uznáním vzpomínali i slavní herečtí kolegové jako Ladislav Boháč nebo pozdější představitel Horáce Miloš Kopecký. Jenomže osud Zdeňkovi nedopřál dost času, aby své nadání plně rozvinul. Jako mnozí další umělci se již od prvních květnových dní zapojil do činnosti odbojových skupin v Národním divadle. Spolu s členy souboru divadla (mj. i Eduardem Hakenem) a s jeho administrativními a technickými pracovníky držel od počátku povstání na balkonu divadla hlídky. A právě tam ho na samém sklonku války, 7. května 1945, dostihla kulka z kulometné salvy vypálené ze směru od Slovanského ostrova poté, co před sebou do dveří pustil všechny, kteří tehdy hlídku drželi s ním. A rána to byla smrtelná. Zdeněk Stránský padl ve věku čtyřiadvaceti let. Národní divadlo k uctění jeho památky umístilo na balkon pamětní desku, která je dnes uložena v archivu Národního divadla, a na balkoně, který je běžně veřejnosti nepřístupný, visí její větší kopie. K prvnímu výročí jeho úmrtí nastudoval s herci ND Jindřich Honzl jevištní pásmo „Ty, který tu zpíváš nyní…“ a Národní divadlo vydalo k představení zvláštní tisk pod názvem Památník padlého herce, kde kromě soupisu rolí a fotografií z jednotlivých představení je i studie Josefa Trägra o Zdeňku Stránském a jeho herectví. I z toho je vidět, jak silně tragická smrt mladého herce zasáhla jeho kolegy a přátele a jak hlubokou stopu po sobě zanechal nejen v srdci rodiny, ale všech, kteří ho znali. Autorka: RNDr. Erika Stařecká, Ph.D. www.zvonypameti.cz Zdeněk Stránský | Zdroj: Archiv Národního divadla