Příslušník SNB, člen protikomunistické odbojové skupiny Hory Hostýnské, „velezrádce a rozvraceč státu“, který za odbojovou činnost skončil svůj život na komunistickém popravišti. *8. března 1925, Rajnochovice † 4. září 1951, Praha Dne 8. března 1925, kdy poprvé spatřil světlo světa budoucí odbojář Vladimír Rajnoch, slavila Československá republika sedmé výročí bitvy u Bachmače a „zlatá dvacátá“ byla v rozpuku. Malá obec Rajnochovice, čítající něco málo přes sto obyvatel, byla jen neznámou vsí pod Hostýnskými vrchy. Vladimír Rajnoch se narodil do zemědělské a velice početné rodiny. I z toho důvodu měl možnost absolvovat toliko čtyři roky obecné školy. Dále již bylo třeba, aby pracoval v rodinném hospodářství. Rajnochovo směřování zásadně změnil konec druhé světové války a třetí republika, kdy se na oko zdálo, že je opět svoboda. Ještě v říjnu 1945 byl přijat do řad SNB, absolvoval základní kurs, byl zařazen do Velkých Bílovic (1946) a záhy do Rusavy (1947). Ač byl od roku 1948 členem KSČ, v květnových parlamentních volbách téhož roku volil bílým lístkem proti Národní frontě. V režim ztratil důvěru, když viděl plošné propouštění bývalých četníků a jejich nahrazování stranickými příslušníky. Už v lednu 1949 byl ze strany vyloučen „…pro politickou neuvědomělost a neplacení členských příspěvků“. V době svého působení v Rusavě získal, prostřednictvím bratra, kontakty na místní odboj. A ač byl v únoru 1949 převelen do Prahy, stále udržoval kontakty s bratrem i odbojem – skupinou Hory Hostýnské. Skupinu založil v Rajnochovicích záhy po únoru 1948 Josef Čuba a odbojové myšlenky se šířily i do okolí. Dali si za úkol „…vycvičit tým mužů odhodlaných a schopných v příhodné době podpořit zahraniční útok proti režimu vytvořením domácí fronty, shromáždit zbraně a střelivo, pomáhat ohroženým zatčením a jejich rodinám, získávat na tyto účely finanční prostředky, navázat na systém válečných úkrytů a budovat v horách kryty nové, upozorňovat na existenci protirežimních sil i na jejich program zastrašené obyvatelstvo, vystupovat proti nejagilnějším podporovatelům režimu a dát jim pocítit, že jejich nepravosti nezůstanou bez potrestání, obstarat si rádiové spojení se svobodným světem a šířením zpráv odtamtud tlumit účinky domácí propagandy a izolace obyvatel od světového dění.“ Odbojáři nezůstali jen u slov. Skupina navazovala kontakty s podobně smýšlejícími kolektivy, prováděla útoky na představitele komunistického režimu, rozšiřovala protikomunistické letáky, opatřovala si trhaviny i zbraně. Na podzim 1949 byl na Vladimíra Rajnocha vydán zatykač. Rajnoch ale úspěšně utekl do rodného kraje a přidal se k tamnímu odboji. Pod vedením Miroslava Pospíšila se odbojáři na počátku roku 1950 pokusili přejít západní hranice. Pokus skončil nezdarem a od té doby byli členové odboje soustavně pronásledováni a zatýkáni. Skupina se na jaře skrývala na severu Moravy, později se opět vrátila do kopců kolem Hostýna. 19. srpna zastřelil Miloslav Pospíšil při snaze o útěk nedaleko Chvalčova vrchního strážmistra SNB Vincence Šimčáka. Pospíšil byl zatčen 3. února 1951 na vsetínském nádraží při pokusu o přesun na Slovensko. Sám Rajnoch byl pak po udání dopaden nedlouho poté – 20. února téhož roku v malé obci Kladníky. Pětadvacet odbojářů stanulo před soudem už v květnu roku 1951. Soud probíhal veřejně, ve Velkém kině v Gottwaldově (Zlíně). Rajnoch – jako člen SNB – měl posloužit za odstrašující příklad pro jeho kolegy ze sboru, kteří by snad zvažovali jakýkoli odpor proti režimu. V procesu bylo odsouzeno 20 odbojářů na celkem 240 let. Padl jeden trest doživotního vězení a čtyři rozsudky smrti – pro Vladimíra Rajnocha (26 let), Josefa Čubu (57 let, spoluzakládal Hory Hostýnské), Miloslava Pospíšila (33 let, předposlední hlavní představitel odbojové skupiny) a Sigmunda Bakalu (26 let). Bezpochyby by padl trest smrti i pro Františka Motala, posledního čelného představitele skupiny, ten byl však při zatýkání zastřelen při pokusu o útěk. Bez ohledu na žádosti o milost byly všechny rozsudky smrti vykonány. K exekucím došlo 4. září 1951 v pankrácké věznici v Praze. Mrtví byli (po pitvě) tajně pohřbeni do hromadného hrobu na hřbitově v pražských Ďáblicích. Autor textu Mgr. Miloš Bernart Na textech medailonků se dále podílejí autoři: PhDr. Petr Blažek, Ph.D.; Tomáš Karabela; Mgr. Michal Macháček, Ph.D.; Mgr. Teresa Urbář, Ph.D.; Mgr. Hana Zdražilová, MSc.; Mgr. Kryštof Zeman www.zvonypameti.cz Vladimír Rajnoch | zdroj: foto z knihy Prokopa Tomka a Ivo Pejčocha Policisté na popravišti