Novinář, filmový kritik, historický badatel a spisovatel. Díky jeho iniciativě se podařilo objasnit a připomenout osudy mnohých, kteří těsně po druhé světové válce skončili nezákonně odvlečeni v sibiřských lágrech — podobně jako jeho otec. Za svou činnost byl Vladimír Bystrov roku 2008 oceněn Řádem TGM II. stupně. * 7. srpna 1935, Praha † 1. června 2010, Praha Vladimír Bystrov se narodil v Praze 7. srpna 1935. Přišel na svět do rodiny ruského emigranta, právníka a publicisty Nikolaje Bystrova, který v Československu žil od kraje 20. let minulého století a byl později zaměstnán na Ministerstvu zahraničních věcí. V necelých deseti letech prakticky přišel malý Vladimír o otce — toho v květnu 1945 odvlekla z Prahy sovětská tajná policie do SSSR (i přesto, že byl od roku 1936 občanem ČSR). V sibiřském gulagu byl držen dalších 10 let. Socialistický režim v Československu Vladimírovi nedovolil dokončit střední školu. V roce 1951 byl nucen nastoupit do Výzkumného ústavu nátěrových hmot. I přesto si již v této době přivydělával jako externí novinář několika listů. Od konce 50. let se uplatnil v oblasti filmu a biografů. V této době také — na výjimku rektora — mohl Vladimír Bystrov nastoupit mimořádné studium FAMU (1959—1962). Rychle se stal uznávaným filmovým kritikem, věnoval se i literární práci a překladatelství. V literární produkci pokračoval i po roce 1990. K ní přidal — mimo jiné — i vlastní nakladatelství, práci v Rozhlase, politické komentáře a pedagogickou činnost. V roce 1993 spoluzaložil a stal se předsedou sdružení „Oni byli první“, kde se snažil mapovat osudy československých občanů zavlečených po druhé světové válce do sovětských lágrů. Zasloužil se o připomínku, obnovu památky i rehabilitaci mnohých z nich. Za ostatní je možné zmínit jednoho z předních generálů meziválečné československé armády Sergeje Vojcechovského, ke kterému sesbíral množství materiálů, které následně publikoval v knize Osud generála (rozsáhlou sbírku originálních materiálů, nejen k osobě Sergeje Vojcechovského, spravuje s pozůstalostí V. Bystrova Národní archiv). Sám Vladimír Bystrov byl v roce 2007 za svou činnost oceněn presidentem České republiky Václavem Klausem Řádem T. G. Masaryka II. třídy a roku 2008 získal jako první Cenu Rudolfa Medka. Vladimír Bystrov zakončil životní pouť 1. června 2010 v rodné Praze, v nemocnici na Královských Vinohradech. Autor: Mgr. Miloš Bernart www.zvonypameti.cz Vladimír Bystrov | Zdroj: commons.wikimedia.org