O životě a odbojové činnosti Václava Morávka toho bylo napsáno nespočet. Byl to muž, který, dle svých slov, „věřil v Boha a ve své pistole“. Německým okupantům byl zároveň skutečně těžkým a neobyčejně odvážným protivníkem. * 8. srpna 1904, Kolín † 21. března 1942, Praha Narodil se v Kolíně 8. srpna 1904 do rodiny Josefa Morávka a jeho manželky Jaroslavy. Měl dva sourozence — starší sestru Jarmilu a mladšího bratra Zdeňka. Byl evangelického vyznání a právě hluboká víra v Boha se pro něj stala charakteristickou až do dnešních dní. V rodném městě nakonec také roku 1923 odmaturoval na místním gymnáziu, načež po ukončení středoškolského studia následovala nová etapa Morávkova života. Ten totiž svůj život zasvětil vojenské službě. Do roku 1925 studoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. V meziválečných letech se navíc vypracoval až na důstojníka československé armády. Časy nejtěžších zkoušek však měly teprve přijít. Ve 30. letech 20. století se začala komplikovat mezinárodní situace v Evropě a čím dál více se do popředí dostávali němečtí nacisté. Ti v březnu 1938, tolik kritickém roce pro Československo, anektovali sousední Rakousko a pozornost zaměřili právě na mladou republiku. Hitler požadoval československé pohraničí, které chtěl připojit ke své německé říši. Argumentoval především Němci žijícími v těchto příhraničních oblastech, kteří chtěli být součástí Německa. Hitler neustále zvyšoval tlak a hrozil válkou v případě, že nebude vyhověno jeho územním požadavkům. Do tohoto evropského dění se vložily také Velká Británie s Francií a snažily se situaci uklidnit. Obe země se však držely politiky appeasementu a jejich primárním cílem bylo vyhnout se válce takřka za jakoukoliv cenu. Československo však bylo připraveno a když byla 23. září 1938 vyhlášena všeobecná mobilizace, došlo k pozoruhodnému semknutí národa, který byl připraven bránit své domovy proti agresivnímu a silnějšímu nepříteli. Jedním z těchto mužů byl také Václav Morávek, tou dobou velitel dělostřelecké baterie 107. pluku. Jen před několika měsíci byl navíc povýšen do hodnosti štábního kapitána. V noci z 29. na 30. září 1938 však byla Německem, jeho spojencem v podobě Itálie, a stejně tak i Francií a Velkou Británií podepsána Mnichovská dohoda. Ta Československo donutila, navzdory připravenosti se nacistickému Německu bránit, odevzdat Hitlerovi pohraničí, včetně československého opevnění. Pro národ to byla krutá rána, která byla v očích mnohých vnímána jako zrada Britů a Francouzů. Řada vojáků navíc neustála ostudu, kterou pociťovali poté, co jim bylo zakázáno bránit svou zemi, a vzali si život. V této tíživé atmosféře plynuly měsíce tzv. druhé republiky — období, kdy Československo muselo svádět boj o své území se sousedními státy, v čele s Německem. To vše, stejně jako v případě mnichovských událostí, bylo pouze předehrou definitivnímu zničení Československa, které nacisté připravovali. Již 14. března 1939 vyhlásilo Slovensko svou samostatnost a následujícího dne vpadla německá vojska do Čech a na Moravu, tedy toho, co z demokratického Československa zbylo. Následně, 16. března 1939, byl oficiálně zřízen Protektorát Čechy a Morava, který sice měl mít svou oficiální vládu, stejně jako protektorátního prezidenta, avšak veškerou skutečnou moc měli mít němečtí okupanti. Nacistická okupace Čech a Moravy byla pro české obyvatele významným milníkem. Byl to moment, kdy se museli rozhodnout, jak se k nové situaci postaví. Buď se mohli snažit o co nejvíce normální život v nových podmínkách, být zadobře s Němci a zároveň si také pomáhat k lepší pozici v protektorátním zřízení, a nebo se mohli zapojit do odboje. To však představovalo doslova každodenní riskování života a vědomí, že případné udání může přijít naprosto odkudkoliv. Do protinacistického odboje se zapojil také Václav Morávek, který boj proti Němcům kategoricky odmítal vzdát. Pokusil se tak odejít přes hranice do Polska, což se mu ale nepodařilo. Jen několik dní po obsazení Čech a Moravy byl propuštěn z armády a stal se vrchním aktuárským tajemníkem ve svém rodném Kolíně — na Úřadu práce. Nové časy tak pro Morávka představovaly utajený boj proti okupantům, který byl nebezpečný a mohl kdykoliv snadno skončit zatčením gestapem. Především je odbojová činnost Václava Morávka spjatá s Josefem Balabánem a Josefem Mašínem. Právě tito tři odbojáři si nakonec vysloužili přezdívku “Tři králové” a stali se postrachem gestapa. To se totiž dozvědělo o zpravodajské činnosti, na níž se Morávek společně s Mašínem a Balabánem zaměřovali. Informace, ať už s ohledem na politiku, vojenskou stránku a nebo hospodářství, získávali pro zahraniční odboj od svých zdrojů nejen z domácí odbojové organizace Obrany národa. Činnost “Tří králů” však byla pro gestapo pomyslným trnem v oku. Nacisté se v protektorátu snažili český odboj potlačit všemi možnými prostředky. Václav Morávek byl nakonec určen, aby navázal kontakt s dvojitým agentem Paulem Thümmelem, známým také pod svým krycím jménem A-54. Gestapo bylo připraveno využít jakékoliv chyby v řadách odbojářů a jak Morávek, tak i Mašín s Balabánem museli dodržovat přísná konspirační opatření. Přesto i nadále pokračovali nejen ve zpravodajské, nýbrž také sabotážní, činnosti, kterými “Tři králové” nacistům škodili nejen na půdě Protektorátu Čechy a Morava. První z této tříčlenné odbojové skupiny, kdo padl do rukou německé tajné policie, byl 22. dubna 1941 pplk. Josef Balabán. Byl uvězněn v pankrácké věznici a navzdory brutálním výslechům nepodlehl pokusům gestapa o donucení promluvit. Své společníky zatajil. Nakonec byl po příchodu Reinharda Heydricha v době platnosti stanného práva odsouzen k trestu smrti a zastřelen na popravišti v pražské Ruzyni. Pplk. Josef Mašín byl zatčen krátce po Josefu Balabánovi. Bylo 13. května 1941, kdy gestapo podniklo razii do bytu v pražských Nuslích. Toho času se v bytě zrovna nacházeli Josef Mašín, Václav Morávek a s nimi také radiotelegrafista František Peltán. Josef Mašín se snažil dát svým společníkům naději a obětoval se, aby je mohl krýt palbou během útěku z nuselského bytu. To však znamenalo, že i on padnul do rukou gestapa. Stejně jako v případě Josefa Balabána docházelo při Mašínově věznění k brutálnímu mučení, během nějž, stejně jako zmíněný Balabán, své spolupracovníky neprozradil. Popraven byl 30. června 1942 na střelnici v pražských Kobylisích. Václav Morávek při útěku ze zmíněného bytu v pražských Nuslích přišel vinou slézání z okna po ocelovém lanku o levý ukazováček. I nadále, po zatčení jeho dvou společníků, pokračoval v odbojové činnosti. Skrze radiové spojení komunikoval s Londýnem a udržoval také kontakt s agentem abwehru Paulem Thümmelem. Nad Václavem Morávkem se však stahovala temná mračna — především v momentě, kdy gestapo 19. října 1941 zatklo Paula Thümmela, kterého podezřívalo z pomoci českému odboji. Tehdy, po prvním zatčení, byl Thümmel propuštěn pro nedostatek důkazů. Ne však nadlouho. Když Morávka v noci na 20. prosince 1941 překvapilo gestapo v bytě v Karlově ulici č. 20, podařilo se mu prostřílet, aby se dostal do bezpečí. Zásah, kterému však právě unikl, byl jen tíživou, avšak reálnou, připomínkou nebezpečí, které mu každý den hrozilo. Jen o několik dní později, na samém konci roku 1941, byla do protektorátu vyslána skupina tří parašutistů (Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček) s krycím názvem Silver A. Ta měla za úkol obnovit radiotelegrafické spojení mezi českým domácím odbojem a Londýnem, přičemž jedním z úkolů bylo také navázání kontaktu s Václavem Morávkem, krycím jménem Otou. To se nakonec skutečně podařilo a při tomto kontaktu Morávek převzal fotografie pro tvorbu nových falešných legitimací. Bohužel pro Václava Morávka byl znovu zatčen agent A-54 — Paul Thümmel. Ačkoliv byl následně propuštěn, bylo to pouze proto, aby se gestapu konečně podařilo zatknout odbojáře Morávka. A právě tento krok byl tím, který se německé tajné policii skutečně vyplatil. Václav Morávek se měl totiž s Thümmelem setkat 21. března 1942 u Prašného mostu. Když se odbojář na smluveném místě objevil, příslušníci gestapa na něj již čekali. Došlo k přestřelce, při níž Václav Morávek padnul. Gestapo u něj následně, mimo jiné, objevilo fotografii Josefa Valčíka z výsadku Silver A, který s Morávkem v posledních dnech navázal kontakt. Dnes je Václav Morávek vnímán coby jeden ze “Tří králů” a odbojář, který vynikal svou odvahou a aktivitou, s níž bojoval proti německým okupantům. Byl mužem, který byl pro gestapo dlouho nepolapitelným fantomem a tím, kdo se i v těžkých časech držel své víry. Ve spojitosti s ním je dodnes často skloňována věta: “Věřím v Boha a ve své pistole.” Autor: Bc. Aleš Otava Václav Morávek | Zdroj: commons.wikimedia.org