Evangelický farář, písničkář, básník, politický vězeň, exulant, člen Poslanecké sněmovny za US-DEU. * 18. října 1942, Praha † 20. prosince 2020, Praha Svatopluk Karásek se narodil ve válečném roce 1942 ministerskému úředníkovi Petrovi Karáskovi a Doubravce Karáskové, rozené Černíkové. Měl staršího bratra Oldřicha (narozeného v roce 1939), který se stal fotografem. Svatoplukův otec byl po únoru 1948 krátce vězněn a směl pracovat jen jako pomocný dělník. Z matčiny strany měla rodina evangelické kořeny. Do základní školy v Praze na Smíchově začal Svatopluk Karásek chodit v roce 1948. Po jejím ukončení zahájil v roce 1956 studium na Střední zahradnické škole v Děčíně, nicméně odtud byl vyloučen a přešel na vinařsko-zahradnický obor Střední zahradnické školy v Mělníce. Tam se poznal s Vratislavem Brabencem a společně v roce 1960 založili „divadlo malých forem“. Maturoval v roce 1961. Poté nastoupil povinnou vojenskou službu, jíž byl po čase zproštěn kvůli jeho nepřizpůsobení se vojenskému prostředí a hospitalizaci na psychiatrii. Od roku 1963 pracoval v kladenských dolech. Na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze se dostal až na druhý pokus v roce 1964. Tehdy mu pomohl jeden z profesorů, který zařídil zrušení jeho desetiletého závazku v dolech. Karásek studium úspěšně dokončil v roce 1968. Doba studií jej velmi ovlivnila, protože se svými spolužáky hledal nové cesty zprostředkování víry a rovněž organizoval rozličné umělecké akce. Během studií se seznámil se studentkou Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Stáňou Žaludovou. Vzali se v roce 1968. Téhož roku se jim narodila nedonošená dvojčata, která však záhy zemřela. V roce 1970 se jim narodila dcera Adéla, v roce 1974 syn Šimon a v roce 1978 dcera Kristýna. V době uvolněných poměrů v roce 1968 nastoupil Svatopluk Karásek na místo faráře místní farnosti Českobratrské církve evangelické ve Hvozdnici. Říkalo se mu „zpívající farář“, „undergroundový farář“ či „sprostej farář“. Lidé z obce si jej oblíbili a jeho kázání se stala hojně navštěvovanými. Nicméně záhy komunisté zasáhli a Karásek odešel do Nového Města pod Smrkem. Bez udání důvodu mu byl odebrán státní souhlas a s jeho ztrátou se dostavily existenční problémy. Najít zaměstnání se mu dlouho nedařilo. Úspěch nastal, až když byl přijat na pozici kastelána hradu Houska. O společenské a politické dění se Svatopluk Karásek začal zajímat až po smrti Jana Palacha a následného vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Karáska již od dětství přitahovala hudba a styl beat generation, proto přijal pozvání do undergroundu. Na Housce se vytvořila jedna z nezávislých komunit, které se vzájemně navštěvovaly a organizovaly akce nezávislé kultury. Zde také došlo k natočení jedné desky hudební skupiny The Plastic People of the Universe s texty Egona Bondyho. V září 1976 byl Svatopluk Karásek odsouzen na osm měsíců odnětí svobody v politickém procesu se členy hudebních skupin The Plastic People of the Universe, DG 307 a dalšími představiteli undergroundu. Nepodmíněné tresty dostali i Ivan Martin Jirous, Pavel Zajíček a Vratislav Brabenec. Před samotným soudem se doma i ve světě rozpoutala vlna solidarity, která na přelomu let 1976 a 1977 vykrystalizovala v založení Charty 77. Hned po propuštění z vězení byl Svatopluk Karásek společně s Vráťou Brabencem pozván k Václavu Havlovi na Hrádeček. Chartu 77 podepsal bezprostředně po jejím sepsání v Ječné ulici v bytě rodiny Němcových. Záhy mu bylo nabídnuto, aby se stal i jejím mluvčím. Když však celou věc probral s manželkou Stáňou, rozhodnutí změnil a funkci mluvčího odmítl. V této době se živil jako myč oken. Karásek také několikrát skončil ve vyšetřovací vazbě. Během rozhovoru pro Paměť národa popisoval Karásek dobu po podpisu Charty 77 a neustálý tlak ze strany silových složek státního aparátu takto: „Bylo to otravný. Strašná sledovačka. Žili jsme pořád v takovém výjimečném stavu – domovní prohlídky, zadržování, výslechy a tak. Mě jednou ráno odvedli normálně policajti – ne příslušníci StB. V Košířích je pošta a oni mi dali pouta a přivázali mě k ústřednímu topení, tam, co lidé chodí na poštu. Takže od rána chodili lidi na poštu a zdravili mě a ptali se, co tam dělám. Já to ale nevěděl. Pak asi ve čtyři odpoledne přišel ten policajt a pustil mě. Měli prý za úkol mě zadržet, abych se nemohl setkat s nějakým rakouským ministrem, který tu byl na návštěvě a měl se setkat s chartisty. Tak to jen jenom taková ilustrace jejich teroru, který na nás uplatňovali.“ Tlak se na Svatopluka Karáska stupňoval, proto nakonec přijal nabídku a v rámci „akce Asanace“ se vystěhoval z republiky. Nejprve byli i s rodinou posláni do utečeneckého tábora v Rakousku a až poté se dostali do Švýcarska. Zde se opět vrátil k duchovní práci a byl přijat jako zástupce faráře ve sboru v Bonstetten. Odtud po pěti letech odešel do velkého sboru v Hönggu. Od listopadu roku 1989 až do roku 1996 Svatopluk Karásek dojížděl ze Švýcarska, kde zůstala jeho rodina, do vlasti. V roce 1997 zemřela jeho manželka Stáňa. Téhož roku nastoupil jako farář do staroměstského sboru U Salvátora. Karásek byl také politicky činný. Ve volbách v roce 2002 byl zvolen do Poslanecké sněmovny jako nezávislý kandidát za stranu Unie svobody – Demokratická unie, respektive za alianci Koalice US-DEU a KDU-ČSL za volební obvod Praha. V letech 2002–2004 byl místopředsedou sněmovního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, v letech 2002–2003 členem výboru pro obranu a bezpečnost. Ve sněmovně setrval do voleb v roce 2006. V roce 2018 neúspěšně kandidoval ( jako nestraník) za Stranu zelených. V roce 2017 Svatopluka Karáska tehdejší ministr kultury ocenil titulem Rytíř české kultury. Během své politické kariéry se podruhé oženil s mladou úřednicí Pavlou, která mu v roce 2000 porodila dceru Kláru. Společně adoptovali z kojeneckého ústavu holčičku Markétu. V roce 2010 Karásek prodělal mozkovou mrtvici, při které bylo postiženo řečové centrum a pravá část těla. Zemřel dne 20. prosince 2020 ve věku 78 let. Pohřben byl na Motolském hřbitově. Zpracovala Mgr. Teresa Urbář, Ph.D. Na textech medailonků se dále podílejí autoři: Mgr. Miloš Bernart; PhDr. Petr Blažek, Ph.D.; Tomáš Karabela; Mgr. Michal Macháček, Ph.D.; Mgr. Hana Zdražilová, MSc.; Mgr. Kryštof Zeman www.zvonypameti.cz Svatopluk Karásek | Photo: Jindřich Nosek (NoJin) – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, zdroj: commons.wikimedia.org