Významná osobnost české kriminalistiky první poloviny 20. století, zakladatel první daktyloskopické sbírky u četnictva v Českých zemích. Později, coby přednosta ústředního četnického pátracího oddělení v Praze, dosáhl hodnosti majora. * 14. března 1871, Malesice † 8. července 1940, Poděbrady Josef Povondra přišel na svět 14. března roku 1871 v Malesicích. Vystudoval nižší reálku v Plzni (v německém jazyce). V osmnácti letech byl dobrovolně odveden. Během svojí vojenské služby, na přelomu 80. a 90. let 19. století, působil u 35. pěšího pluku, později u 13. dragounského pluku. Ve vojenském stejnokroji vystřídal posádky v Plzni, Brandýse nad Labem a ve Vídni. Armádu opouštěl v hodnosti četaře. V říjnu 1892 oblékl četnický stejnokroj. Záhy působil v Kuklenách a později v Hradci Králové. V 90. letech prošel dvakrát kurs polního jízdního četnictva. V letech 1897/98 absolvoval hodnostní školu, tedy kurs pro budoucí velitele četnických stanic. Absolvovat hodnostní školu již po pěti letech u sboru nebylo vůbec běžné. Po absolvování pražské hodnostní školy se stal velitelem četnické stanici v Dobrušce, kde setrval až do roku 1905. Vzhledem ke své skvělé kvalifikaci a vynikajícím schopnostem se Josef Povondra stal okresním četnickým velitelem na Královských Vinohradech (ty se staly součástí Velké Prahy až v roce 1922 a ve své době byly čtvrtým největším městem na území dnešní republiky). Na Královských Vinohradech založil roku 1907 Josef Povondra první četnickou daktyloskopickou sbírku v českých zemích, která původně zahrnovala údaje z okresů Žižkov, Smíchov a Brandýs. Od roku 1911 do ní začaly odesílat své daktyloskopické karty i další četnické stanice. Tím položil základy systematického využívání otisků prstů při identifikaci osob. V době Velké války, v letech 1915—1918 sloužil Josef Povondra v tzv. „Pruském Polsku“, kde působil i u ústředního četnického pátracího oddělení v Lublinu. Po skončení války se vrátil na místo okresního četnického velitele na Královských Vinohradech. V roce 1922 vzniká zvláštní četnické oddělení u poznávacího úřadu Policejního ředitelství v Praze (budoucí ústřední četnické pátrací oddělení). Jeho prvním přednostou se stává kapitán výkonný Josef Povondra. Spolu s Oldřichem Pinkasem sestavil na počátku 20. let „Pokyny pro službu pátrací a daktyloskopickou bezpečnostních orgánů“, což byla souhrnná metodická příručka pro pátrací službu četnictva (dnes bychom pátrací službu označili jako kriminalistiku). Ve 20. letech absolvoval Kriminologický kurs při Karlově universitě v Praze. Mohl tak působit jako stálý přísežný soudní znalec v oboru daktyloskopie a cheiroskopie. Sám byl i fotograf, plavec a dle dobových materiálů i znalec písma (zde jde pochopitelně o grafologii). Němčinu ovládal slovem i písmem dokonale, polský jazyk pak dostatečně. Na samém konci 20. let byl ze zdravotních důvodů rok mimo aktivní službu. Do ní se však vrátil v roce 1930. Roku 1931 dosáhl posledního povýšení — do hodnosti majora (pro výkonného důstojníka to byla nejvyšší možná meta, které se podařilo dosáhnout jen jednotkám výkonných důstojníků). V jednom z hodnocení byl – perem svých nadřízených – popsán jako „vážné, pevné, ctimilovné povahy, neobyčejných schopností, úplně spolehlivý, důvěryhodný, všestranně způsobilý a čilý okr. četnický velitel, vůči představeným ochotný, stejně postaveným laskavý, podřízeným spravedlivý s vlivem výborným, obyvatelstvem velmi taktní, důvěry požívající“. Na vlastní žádost byl major Povondra 22. 4. 1933 definitivně přeložen do trvalé výslužby. Tu trávil především v Choceradech, kde se věnoval své rodině a zahradě. Josef Povondra byl od 3. října 1898 ženat s Kateřinou, roz. Klimešovou. Manželům Povondrovým se v roce 1898 narodila dcera Eliška a o dva roky později i syn Josef. Major Josef Povondra zemřel náhle během léčebného pobytu v Poděbradech dne 8. července 1940 ve věku 69 let. Pochován byl v Choceradech. Autor: Mgr. Miloš Bernart Josef Povondra | Zdroj: Sbírka musea četnictva a stráže bezpečnosti, Četnická stanice Chlumec nad Cidlinou