Významná osobnost sokolského hnutí v letech 1918 až 1948 v Československu a v USA od roku 1948 do roku 1991. * 24. 10. 1890, Praha † 11. 1. 1991, Schenectady, USA Knihu Marie Provazníkové, rozené Kaloušové, by si měl přečíst každý občan České republiky, který se zajímá o svou vlast a její dějiny. V knize zdokumentovala roli sokolského hnutí v tělovýchově i kultuře a demokratické hodnoty českého národa od prvního desetiletí devatenáctého století až do roku 1948. Toto autobiografické dílo plné osobních vzpomínek na činnost tělocvičného spolku bylo publikováno pod názvem To byl Sokol. Jak sama říkávala, vzpomínky pro ni v exilu byly tím nejcennějším, co si mohla přes hranice vzít s sebou. Marie Provazníková se narodila inženýru Václavu Kaloušovi a jeho ženě Marii Klementové. Pokřtěna byla na farnosti při kostele sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. Vyrůstala jako nejstarší ze čtyř dětí. Ve svém raném věku si zamilovala sport, byla aktivní cvičenkou Sokola Karlín. Ten ji také ovlivňoval v jejích politických názorech a pronárodním smýšlení. Po otci zdědila technické nadání. Múzické umění studovala na dívčím gymnáziu Minerva, což bylo první dívčí gymnázium v Rakousku-Uhersku založené v roce 1890. Učení Marii bavilo a naplňovalo. Nicméně se zamilovala a během studií se jí narodila dcera Alena. Manželství s Františkem Provazníkem ovšem nebylo šťastné. Marie se tak ke studiu na gymnáziu vrátila a dokončila jej v roce 1913. Následně učila na Minervě a roku 1917 přešla na Drtinovo dívčí gymnázium v Praze. V roce 1918 absolvovala studium na Karlově univerzitě. V roce 1918, ve svých 28 letech, se Marie Provazníková stala členkou náčelnictva Československé obce sokolské a náčelnicí byla poprvé zvolena v roce 1931. V rámci působení v Sokole se zasadila o zařazení lyžování do sokolského programu. Cvičenky vedla dále k bruslení, atletice, plavání, veslování a k všeobecné všestrannosti. Zasloužila se i o to, aby v Sokole došlo ke zrovnoprávnění ženské tělovýchovy a sportu. Rovněž reformovala ženská prostná cvičení. Dále propagovala táboření a zasloužila se o zbudování první sokolské horské chaty. Intenzivně se věnovala i publikování. Z její činnosti zmiňme například Dvanáct cvičebních hodin v tělocvičně (1931), Prostná v příkladech (1933), či Branná výchova sokolských žen (1937). Byla neskutečně pilnou ženou, pracovala, i když ostatní odpočívali. Těšila se velké oblibě. Byla rovněž proslulá vysokými nároky na sebe i na ostatní. Podílela se na organizaci IX. a X. všesokolského sletu v letech 1932 a 1938. Ve funkci náčelnice zůstala až do doby, kdy byla činnost Sokola během druhé světové války úředně zastavena. Sokolu zůstala věrná. Při zatýkání sokolských činovníků dne 9. října 1941 měla Marie Provazníková štěstí, v Čechách (oproti některým moravským okresům) byli zatýkáni jen muži. V květnu roku 1945 se zástupci komunistů z Federace proletářské tělovýchovy snažili, aby byl založen Ústřední národní tělovýchovný výbor, jenž připravoval splynutí všech tělovýchovných organizací v Československu. Nakonec byl Sokol po delší době obnoven. V roce 1946 byla Marie Provazníková zvolena náčelnicí Mezinárodní gymnastické federace FIG. V březnu 1948 byla zvolena náčelnicí Československé obce sokolské a připravovala XI. všesokolský slet. Veřejně se stavěla proti vzrůstající moci komunistů. Kritizovala vznikající akční výbory a likvidaci schopných sokolů, kteří byli nahrazováni komunisty. Marii zachránilo to, že bez jejích schopností by nebylo možné zrealizovat slet. I tak byl samotný XI. slet spojen s projevováním nevole proti komunistům a hromadným skandováním protikomunistických hesel. Marie Provazníková krátce po sletu vedla sokolské družstvo na olympijské hry v Londýně. Z nich se do Československa již nevrátila. V Londýně se krátce zapojila do cvičení v tamějším Sokole. V prosinci roku 1948 se jejím novým domovem staly Spojené státy americké. V New Jersey pracovala jako učitelka tělocviku. Pomáhala založit Ústředí československého sokolstva v zahraničí. Také působila po mnoho let jako jeho místostarostka, náčelnice i redaktorka věstníku. Těžce nesla, že kvůli komunistům byla nucena svou milovanou vlast opustit. Z událostí listopadu 1989 a následného znovuobnovení Sokola měla nesmírnou radost. Nicméně do vlasti se již vrátit nestačila. Zemřela během příprav na cestu domů ve věku nedožitých 101 let. Urna s popelem Marie Provazníkové byla převezena do Prahy a byla uložena v sokolské hrobce v Praze-Strašnicích. V roce 1992 jí v Praze byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Zpracovala Mgr. Teresa Urbář, Ph.D. www.zvonypameti.cz M. Provazníková | Zdroj: muzejní sbírka České obce sokolské.