Průkopník raketové techniky v Čechách, vynálezce a konstruktér s širokým záběrem. * 4. srpna 1872, Kříše † 10. sropna 1949, Dražeň Narodil se 4. srpna 1872 v Kříších do chudé hornické rodiny Vojtěcha O(t)čenáška a jeho ženy Marie. Ač všude běžně užíval příjmení Očenášek, ve všech oficiálních dokumentech měl zapsané Otčenášek. V matričním záznamu o narození jeho bratra Augustina je uvedeno, že podle výnosu zemské správy politické z 18. února 1924 se příjmení jeho (Augustina), otce i děda mělo psát Očenášek; nicméně u Ludvíka však tato poznámka uvedena není. Při zaměstnání studoval pražské Vysoké učení technické. Byl Sokolem i všestranným vynálezcem a konstruktérem. Vysokoškolská studia však nedokončil a založil si v Bubenči vlastní dílnu a o několik let později Elektrotechnickou továrnu a strojírnu, která zaměstnávala stovku dělníků. Podniky Ludvíka Očenáška měly neuvěřitelně široký záběr — od opravy motocyklů a automobilů, přes bleskosvody, motorické a světelné instalace, elektrotechniku všeho druhu až po optické, mechanické a elektrické učební pomůcky určené školám. Ludvík Očenášek byl i velice plodným vynálezcem — sestrojil letecký motor, monocykl, jednoplošník, věnoval se vývoji obloukové lampy a budoval malé elektrárny. Přesto se mu ještě před Velkou válkou nevyhnul krach. V době Světové války sloužil v zázemí jako rentgenolog v záložní nemocnici, která vznikla z jedné pražské sokolovny. V této době se také zapojil do odboje proti monarchii a stal se členem Maffie. V březnu 1915 zkonstruoval tzv. vzdušné torpédo, které bylo určeno pro podporu palebné síly dělostřelectva. Nebylo však konstruováno pro podunajské mocnářství, ale pro potřeby jeho protivníků. Záhy se jeho plány podařilo dostat do Francie, kde je T. G. Masaryk předal francouzské vládě. Výroba první série byla hotova za dva a půl měsíce. Očenáškova zbraň našla široké uplatnění mezi spojenci na francouzském, italském i ruském bojišti. Na jaře 1918 objevil tajnou telefonní linku mezi vídeňským a berlínským ministerstvem obrany, kterou systematicky po zbytek války odposlouchával. Získané informace opět posloužily domácímu i zahraničnímu odboji. V meziválečném období Ludvík Očenášek opět obnovil svůj podnik. Z vlastních prostředků ozvučoval sokolské slety a za odbojovou činnost během války byl dekorován Čs. revoluční medailí. V meziválečném období získal hned několik patentů ve spojitosti s rozhlasem, věnoval se vývoji raket a raketovému pohonu (jako jediný Čech byl uveden do Mezinárodní síně slávy Muzea historie kosmonautiky v Novém Mexiku v USA). Po dalším krachu vlastního podnikání — během hospodářské krize — se nechal na sklonku roku 1933 zaměstnat u Bati jako vedoucí konstruktér. Záhy se však opět osamostatnil a věnoval se svým vynálezům. Ve 30. letech také experimentoval s reaktivním pohonem určeným pro vodní čluny. Získal dokonce i zakázku od polské armády. V době německé okupace se odmítl podílet na německém zbrojním programu. Po zbytek války byl Němci hlídán, aby se nepokusil o podobné akce jako za předchozí války. Ačkoli se do přímého odboje nemohl zapojit, podporoval své vězněné přátele a věnoval se svým vynálezům. Při vypuknutí pražského povstání se aktivně zapojil do bojů již 5. května (ve věku 73 let!). Bojoval o Smetanku, vinohradskou sokolovnu, na barikádě a účastnil se i bojů o budovu Rozhlasu. 8. května byl těžce raněn. Na sklonku života odmítl spolupráci s dalším režimem — tentokráte tím komunistickým — což mu vyneslo persekuci a taktéž snahu o to, aby byl v následujících letech zapomenut. Ludvík Očenášek zemřel 10. srpna 1949 při letním pobytu v Dražni. Své poslední spočinutí pak našel na pražských Olšanských hřbitovech. Autor textu: Mgr. Miloš Bernart Titulní foto | Zdroj: Wikimedia Commons www.zvonypameti.cz Ludvík Očenášek | Zdroj: Album representantů všech oborů veřejného života československého