Zvoníme za Leopolda Musila: 15. 11. 2025 v 15:00

* 15. listopadu 1911, Třebíč
† 23. října 1997, Praha

Leopold Musil se narodil v Třebíči dne 15. listopadu 1911 do rodiny obuvníka Viléma Musila a Kateřiny Musilové, rozené Pospíšilové. Rodina se v roce 1916 přestěhovala do nedalekého Čechtína u Třebíče, kde Leopold navštěvoval pět tříd obecné školy. V nedalekých Okříškách u Třebíče pak úspěšně absolvoval čtyři třídy měšťanské školy. V letech 1927—1930 se u firmy Jan Fuchs v Třebíči vyučil zedníkem a zároveň navštěvoval tříletou odbornou školu pro stavební živnosti.

Vojenskou službu nastoupil 1. října 1931 u pěšího pluku 39 v Bratislavě, kde byl po absolvování poddůstojnické školy povýšen na svobodníka. V roce 1933 se dobrovolně zavázal k další službě, kterou konal u horského pěšího pluku 2 v Ružomberoku. Činnou vojenskou službu ukončil roku 1935 v hodnosti četaře délesloužícího a rozhodl se přestoupit do státní policejní služby. Jako policejní strážník uniformované policejní stráže sloužil nejprve při Policejním ředitelství v Bratislavě, po vzniku Slovenského štátu v roce 1939 pak v Moravské Ostravě, odkud se zkraje roku 1940 rozhodl odejít do emigrace.

Dne 3. února 1940 uprchl přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko do Bejrútu, odkud přeplul lodí do Francie, kde se přihlásil do služeb čs. armády. Byl zařazen k 7. rotě 3. pěšího pluku, ale do bojů o Francii roku 1940 již nezasáhl. Byl evakuován do Velké Británie, kde však musel být pro těžký zánět ledvin hospitalizován v nemocnici v Chesteru. Po rekonvalescenci nastoupil službu u 4. roty 1. pěšího praporu čs. smíšené brigády v Moreton Paddox.

K 28. říjnu 1940 byl Leopold Musil povýšen na rotného a záhy poté, jako jeden z prvních, vybrán pro výcvik pro zvláštní úkoly. V hodnosti rotmistra (povýšen 7. března 1941) absolvoval v létě 1941 historicky první kurs útočného boje čs. vojáků, na své bojové nasazení si však musel počkat až do roku 1944. V mezičase působil jako administrativní síla u II. odboru MNO, v únoru 1942 úspěšně složil maturitní zkoušku na Čs. státní střední škole ve Whitchurch. V srpnu až září 1944 prodělal speciální kurs pro navádění letounů pomocí radiomajáku a padlo rozhodnutí o jeho zařazení do dvoučlenné paradesantní skupiny TUNGSTEN jako obsluha radiomajáku Eureka pod velením kpt. Rudolfa Pernického. Hlavním úkolem desantu bylo zajištění přistání speciálního letounu pro přepravu vedoucích představitelů domácího odboje na jednání do Londýna a zpět do protektorátu spolu s vybraným členem exilové vlády.

Koncem září odletěli Rudolf Pernický s Leopoldem Musilem do jižní Itálie, odkud byl 7. října 1944 uskutečněn první pokus o vysazení, který pro špatné počasí skončil neúspěšně. Druhý pokus výsadku proběhl 21. prosince 1944, společně se skupinou EMBASSY. Vlivem navigační chyby však byla skupina na místo Vortové u Hlinska vysazena u Libenic nedaleko Kutné Hory. Pernický s Musilem absolvovali náročný více než stokilometrový pochod na místo určení, kam na pokraji svých sil dorazili 29. prosince 1944. Zde skupina usilovně plnila svěřené úkoly, přestože hlavní cíl operace nebyl nikdy uskutečněn. V bojové činnosti pokračovali až do konce války, kterého se oba členové skupiny dožili.

Po válce byl Leopold Musil přidělen k hlavnímu štábu MNO a v červenci 1945 povýšen nejprve na podporučíka, záhy na poručíka, v lednu 1946 pak na nadporučíka. Za službu v zahraniční armádě obdržel několik vyznamenání, jmenovitě Čs. vojenskou pamětní medaili se štítkem F-VB, Čs. vojenskou medaili Za zásluhy II. i I. stupně, Čs. válečný kříž 1939 a Čs. vojenskou medaili Za chrabrost. Dne 30. října 1945 se Leopold Musil oženil s Drahomírou Jonášovou (*1921), v jejichž manželství se jim později narodili dva synové — Josef (*1946) a Michal (*1948).

Na vlastní žádost ukončil Leopold Musil vojenskou službu a k 1. březnu 1946 nastoupil do řad nově formovaného Sboru národní bezpečnosti. V letech 1946—1948 působil v Praze, kde vystřídal několik vedoucích funkcí. K 3. únoru 1947 byl povýšen na kapitána, 6. října téhož roku na štábního kapitána SNB. Dne 15. února 1948 byl jmenován obvodovým velitelem v Praze XIX-Dejvicích, v polovině ledna 1949 pak náčelníkem nově zřízeného výcvikového střediska pro příslušníky SNB v Doupově v západních Čechách.

Ačkoliv byl Leopold Musil od března 1946 členem KSČ a nositelem Řádu Vítězného února II. stupně, představoval pro vládnoucí garnituru vzhledem k působení v západní zahraniční armádě osobu nedůvěryhodnou. Proto byl v březnu 1950 odvolán z funkce a přeložen do trvalé výslužby. Leopold Musil nadále pracoval u Stavebního podniku hl. města Prahy. V 60. letech vystoupil z KSČ, přičemž v červnu 1968 požádal o resortní rehabilitaci a znovupřijetí k SNB. Jeho žádost se dostala k vyřízení až v září 1970, kdy byla zamítnuta.

Po sametové revoluci byl v říjnu 1990 povýšen na podplukovníka ve výslužbě. Přes velké zdravotní problémy se ještě v říjnu 1996 zúčastnil natáčení dokumentární trilogie České televize Stínoví vojáci (1998), jejího uvedení na televizní obrazovky se však již nedočkal — Leopold Musil zemřel v Praze 23. října 1997 ve věku nedožitých 86 let. Jeho ostatky jsou společně s ostatky jeho manželky uloženy na hřbitově v Praze-Holešovicích.

Autor textu: Matěj Doležal