Právník, politický vězeň (1953–1960), první předseda Ústavního soudu ČR v Brně (1993–2003), poslanec a člen předsednictva Federálního shromáždění ČSFR (1990–1992). * 29.12.1926, Brno † 25.8.2003, Brno Zdeněk Kessler se narodil 29. prosince 1926 v Brně. Pocházel z chudých poměrů. Zároveň byl synovcem rektora Masarykovy univerzity Bohumila Baxy a tím i prasynovcem Karla Havlíčka Borovského. Zdeněk Kessler vystudoval reálné gymnázium. V tanečních se seznámil s Norou Kořínkovou a posléze začali společně studovat na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Nora byla z vysoké školy po prověrkách v roce 1948 vyloučena, zatímco Zdeněk prověrkami prošel a úspěšně absolvoval v roce 1949. Dne 24. června 1951 se jim narodila dcera Dagmar, která se později stala také právničkou a mezi lety 1994 až 1998 byla primátorkou města Brna. Do roku 1953 Zdeněk Kessler pracoval jako podnikový právník. Od roku 1946 se angažoval v Československé straně národně socialistické. V rámci skupiny několika studentů se zapojil do protistátní organizace nazvané POP. Brněnská skupina se postupně rozrůstala, patřili k ní také Lubomír Kostrhun (*1929), Miroslav Káňa (*1927), jeho otec Vladimír Káňa (*1899), Zdeněk Dvořáček (*1929), Lubomír Chalupa (*1903), MUDr. Jindřich Leitgeb (*1924) a PhDr. Eva Mádrová (*1924). Záhy se však členové dostali do hledáčku Státní bezpečnosti. JUDr. Zdeněk Kessler skupinu po nějaký čas řídil a od září 1950, kdy nastoupil prezenční vojenskou službu, měl na starosti získávání a předávání vojenských analýz. Skupina POP se zabývala (slovníkem tehdejších vyšetřovacích spisů) „rozmnožováním a rozšiřováním protistátních tiskovin, jejichž obsah byl zaměřen k podpoře přivodění zvratu v ČSR a k témuž cíli navazovali prostřednictvím „spojek a ústředí“ styk se členy zrádné emigrace, která uprchla do nepřátelské ciziny, tedy spolčili se navzájem k pokusu zničit nebo rozvrátit lidově demokratické státní zřízení nebo společenský řád republiky, které jsou zaručeny ústavou.“ Také vydávala, tiskla a distribuovala ilegální časopis Hlas svobodné republiky. Jeho vydávání ovšem Státní bezpečnost v čele s bývalým náměstkem ministra vnitra Antonínem Prchalem brzy řídila sama. Činnost skupiny byla zajišťována od května roku 1948 do podzimu 1953, kdy byl Zdeněk Kessler za tuto činnost zatčen. V té době byly jeho dceři Dagmar dva roky. Odsouzen byl na sedmnáct let. Z celé skupiny dostal nejvyšší trest. Ten si odpykával v káznici na brněnském Cejlu, pak v táboře Rovnost u Jáchymova. Jeho spoluvězeň Zdeněk Mandrholec, který byl v prosinci roku 1953 odsouzen za velezradu, pro projekt Paměť národa popsal tehdejší poměry: „V jedné místnosti nás bylo asi dvacet dva, se mnou tam byl i Zdeněk Kessler, předseda Ústavního soudu. Za táborem Rovnost se nacházel nejhlubší jáchymovský důl Rovnost (do roku 1945 nesl název Werner). Chodili jsme na několik směn, od šesti do dvou, od dvou do deseti, od deseti do rána. Museli jsme projít koridorem z drátů, tam stáli bachaři, ti nás kontrolovali, zapisovali čísla. Vyfasovali jsme známku a lampu, převlékli jsme se a sfárali jsme dolů.“ Kesslerova dcera Dagmar, provdaná Lastovecká, pro Paměť národa zavzpomínala, že otec nikdy své zážitky z této doby nesdílel. Návštěvy se konaly dvakrát do roka u Ostrova nad Ohří a ona sama poprvé matku na návštěvu do vězení doprovázela, když jí bylo už přes pět let. Materiální nedostatek, ve kterém během věznění otce žili s matkou a jejími rodiči, vnímala silně. Rodinu živila babička, která prodávala v mlékárně, a děda, zaměstnanec drah, jenž chodil navíc vypomáhat do skleníku. Od otce z uranových dolů jim chodilo sedmdesát korun měsíčně. Zdeněk Kessler byl propuštěn na amnestii v roce 1960. Následně pracoval jako závozník, skladník, ale i jako projektový dozor a právník v podniku silničních staveb. V roce 1968 absolvoval postgraduální studium na Vysoké škole ekonomické v Praze. Nora a Zdeněk Kesslerovi se do disentu nezapojili. 20. srpna 1968, den před invazí vojsk Varšavské smlouvy, podepsali prohlášení Klubu angažovaných nestraníků. Uvažovali také o emigraci. Dokonce od bratrance Zdeňka Kesslera již měli letenky do USA, nicméně kvůli rodičům Nory, kteří jí pomáhali v době věznění jejího manžela, nikam neodletěli. Zdeněk Kessler se v 90. letech zasloužil o podrobné zveřejnění archivů Státní bezpečnosti. Po volbách roku 1990 zasedl ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění (volební obvod Jihomoravský kraj) za Občanské fórum. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu ODS. V Parlamentu setrval do ledna 1992, kdy rezignoval v důsledku svého zvolení do Ústavního soudu ČSFR. Tuto funkci opustil ze zdravotních důvodů krátce před smrtí. V roce 2002 mu Václav Havel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Téhož roku mu bylo uděleno čestné občanství města Brna a Řád čestné legie. Zdeněk Kessler zemřel dne 25. srpna 2003. Autorka: Mgr. Teresa Urbář, Ph. D. Na textech medailonků se dále podílejí autoři: Mgr. Miloš Bernart; PhDr. Petr Blažek, Ph.D.; Tomáš Karabela; Mgr. Michal Macháček, Ph.D.; Mgr. Hana Zdražilová, MSc.; Mgr. Kryštof Zeman www.zvonypameti.cz Foto: JUDr. Zdeněk Kessler | kredit Václav Jirsa / Právo / Profimedia, Model Release: no, Credit line: Profimedia