Dvaadvacetiletý mladík Josef Bublík, rodák z Bánova, byl jedním ze sedmičky výsadkářů, kteří se ve své poslední bitvě statečně postavili nacistickým okupantům. Je příkladem, že i v temných dobách stále byli vlastenci, kteří do poslední chvíle bojovali za to, v co věřili. * 12. února 1920, Bánov † 18. června 1942, Praha Nejmladší ze sedmi parašutistů, kteří svedli svůj poslední, přesto statečný, boj proti nacistické přesile v pravoslavném chrámu v pražské Resslově ulici po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, se narodil 12. února 1920 v Bánově nedaleko Uherského Brodu. Jeho rodiči byli Alois Bublík, zemědělec a bývalý příslušník československých legií v Itálii, a jeho žena Žofie. Josef se narodil do početné rodiny — měl celkem pět sourozenců. Středoškolské studium absolvoval v Kroměříži a v Uherském Brodě. Právě zde v roce 1939 úspěšně odmaturoval a zaměřil se na svou studijní budoucnost na Masarykově univerzitě v Brně, kde se rozhodl studovat práva. Březnová okupace a následné vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava však změnila vše, co do té doby Josef Bublík, jeho blízcí a vlastně všichni obyvatelé nově vzniklého státního zřízení znali. Ačkoliv měl protektorát oficiálně svou vlastní českou vládu, skutečnou moc drželi v rukou němečtí okupanti v čele s říšským protektorem, kterým byl, toho času, Konstantin von Neurath. Okupační moc postupně měnila způsob života, jakým se na českém území do té doby žilo. Například v říjnu 1939 nacisté v protektorátu zrušili státní svátek připomínající vznik samostatného Československa. Den měl být pracovní a byly vyvíjeny snahy o potlačení jakýchkoliv případných nepokojů, které nacisté očekávali. Dne 28. října 1939 k protestům proti nacistické okupaci skutečně došlo. Zatímco v některých částech protektorátu proběhly poměrně klidně, v Praze situace vyeskalovala až do bodu, kdy nacisté stříleli do demonstrantů. Na místě zemřel pekařský dělník Václav Sedláček a smrtelně postřelen byl student medicíny Jan Opletal, který zemřel jen o několik dní později. Následný smuteční průvod, který měl vyprovodit rakev s mrtvým Opletalem na Hlavní nádraží (odkud měly být ostatky převezeny do Nákle u Olomouce, kde proběhl samotný pohřeb) se rovněž změnil v protinacistické protesty. Odplata na sebe nenechala dlouho čekat. Dne 17. listopadu 1939 došlo na českých vysokých školách k rozsáhlému zatýkání. Stejného dne bylo zastřeleno devět studentských představitelů a veškeré české univerzity byly uzavřeny. A právě to mimo jiné ovlivnilo i Josefa Bublíka, který na konci prosince stejného roku opustil společně s přáteli svůj rodný Bánov a přešel hranice protektorátu. Přes území Slovenska, Maďarska, Jugoslávie a Bejrútu, tedy jižní cestou, se dostal až do Francie, kde byl v Agde v únoru 1940 zařazen k pěchotě. Po německém útoku na Francii se nezúčastnil obrany země. Spolu s dalšími československými vojáky byl Josef Bublík evakuován do Velké Británie, kde měl pokračovat jeho příběh boje proti německým nacistům. Přihlásil se k výcviku pro plnění speciálních úkolů a zapojil se do kurzu ve Skotsku, který byl zaměřen na provádění sabotáží. Díky tomuto a dalším kurzům se stal parašutistou, který byl připraven na vysazení zpět do protektorátu — tentokráte již na nepřátelské území, kde mohla mít jakákoliv chyba nedozírné následky. Josef Bublík byl zařazen do výsadku Bioscop. Zde se sešel s Janem Hrubým a také s velitelem skupiny Bohuslavem Koubou. Úkolem Kouby, Hrubého a Bublíka bylo provádění sabotáží, které se měly týkat železničních tratí či zbrojovky ve Vsetíně. V noci z 27. na 28. dubna 1942 proběhl výsadek do protektorátu. Kontejner s výstrojí a zbraněmi byl parašutisty ze skupiny Bioscop sice pečlivě ukryt u Požárů na Křivoklátsku, nicméně byl brzy odhalen gestapem. To znamenalo, že parašutisté ve složení Kouba, Bublík a Hrubý nebyli schopni splnit jim zadané úkoly. Skupina se rozdělila. Zatímco velitel Bohuslav Kouba se otrávil, když zjistil, že je mu na stopě gestapo, pokračovali Josef Bublík a Jan Hrubý ve snaze navázat kontakt s moravskými odbojáři. To se však nepodařilo a oba parašutisté se tak vydali do Prahy. Bylo 27. května 1942, kdy se v hlavním městě Protektorátu Čechy a Morava, konkrétně v pražské Libni, ozval hlasitý výbuch. Dva muži právě provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který před několika měsíci ve funkci nahradil Konstantina von Neuratha a svou brutalitou spustil teror, který paralyzoval nejen český protinacistický odboj, nýbrž i takřka celé obyvatelstvo. Právě tento atentát spustil další vlnu brutálního teroru. Pomsta za útok a následně také smrt Reinharda Heydricha, který 4. června 1942 podlehl svým zraněním, neměla obdoby. Probíhaly domovní prohlídky, stejně tak i zatýkání a popravy. Parašutisté, kteří pobývali v Praze, se již nemohli ukrývat v bytech odbojářů a přesunuli se tak do krypty pravoslavného chrámu sv. Karla Boromejského (dnes svatých Cyrila a Metoděje) v Resslově ulici. Sem přišel také Josef Bublík. Spolu s ním se v tomto úkrytu nacházeli také Josef Gabčík, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Josef Valčík, Jaroslav Švarc a zároveň také parťák z výsadku Bioscop Jan Hrubý. V kryptě byl ze sedmi parašutistů tím nejmladším — bylo mu pouhých 22 let. Když 18. června 1942, po zradě jiného parašutisty, Karla Čurdy, nacisté obklíčili v časných ranních hodinách kostel v Resslově ulici, byl Josef Bublík na kostelní empoře s Adolfem Opálkou a Janem Kubišem. Společně byli tito tři výsadkáři připraveni kostel před německou přesilou bránit do poslední chvíle. V této bitvě bojovali statečně a věděli, že nesmí padnout živí do rukou nepřítele. První zemřel Adolf Opálka, kterého z boje vyřadilo zranění. Požil tak tabletu s jedem a dokázal se ještě zastřelit, než aby padl živý do rukou gestapa. Josef Bublík měl vážně poraněné dolní končetiny. Když věděl, že již není schopen dále bojovat, přiložil také on pistoli ke svému pravému spánku a stiskl spoušť. Výstřel jej však okamžitě neusmrtil, a právě proto se nacisté po objevení jeho bezvládného těla snažili Josefa Bublíka převézt do nemocnice. Srdce mladého parašutisty však při převozu definitivně dotlouklo. Autor: Bc. Aleš Otava Josef Bublík | Zdroj: Archiv Jaroslava Čvančary