Důstojník a parašutista, hrdina domácího i zahraničního odboje. * 4. prosince 1916, Praha † 16. června 1950, Praha Jaromír Nechanský se narodil 4. prosince 1916 v Praze poštovnímu úředníkovi Vojtěchovi Nechanskému a Františce, rozené Tůmové, která byla v domácnosti. Měl ještě mladšího bratra Miloslava. Rodina bydlela na pražských Vinohradech, kde také absolvoval základní školní vzdělání. Poté navštěvoval reálné gymnázium a zároveň byl aktivním členem Sokola. Po složení maturitní zkoušky byl v roce 1935 odveden do armády k výkonu vojenské prezenční služby u 1. jezdeckého pluku Jana Jiskry z Brandýsa v Terezíně. Vzhledem k ukončenému středoškolskému studiu byl 5. října přeložen do školy pro důstojníky jezdectva v záloze v Pardubicích, kterou dokončil v červenci 1936. Následně se vrátil ke svému útvaru, který byl mezitím přejmenován na 1. dragounský pluk. V srpnu byl povýšen na četaře aspiranta a 30. srpna nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, jejíž studium dokončil 29. srpna 1937 v hodnosti poručíka jezdectva. V této hodnosti pak krátce sloužil ve funkci velitele čety u 3. dragounského pluku Svatopluka, knížete Velkomoravského v Komárně než v lednu 1938 odešel do Učiliště útočné vozby ve Vyškově. Po opětovném návratu do Komárna jej přeložili do Milovic k 1. pluku útočné vozby a těsně před mobilizací byl opět přeložen k nově zřízenému 4. pluku útočné vozby v Kolíně, kde převzal funkci velitele čety obrněných automobilů. Období druhé republiky dosloužil u své původní jednotky v Milovicích, kde setrval až do obsazení Československa německou armádou. Po okupaci nacistickými vojsky přešel Nechanský 8. června 1939 státní hranici. Po několikadenní internaci v Komorní Lhotce (dnešní okres Frýdek-Místek), která se po záboru Těšínska stala součástí Polska, jej odeslali k vojenské skupině formující se při československém konzulátu v Krakově, odkud již koncem července odplul na lodi do Francie, kde podepsal přihlášku do cizinecké legie. Zde byl jako seržant přidělen nejdříve do Alžírska a poté k 4. pluku Zuávů v Tunisku. Koncem září 1939 se Nechanský vrátil do Francie a v Agde nastoupil do vznikajících jednotek československé armády. Nejprve nastoupil k 1. pěšímu pluku a po absolvování specializovaného kurzu do motocyklové eskadrony smíšeného předzvědného oddílu. Tam jej zastihlo zhroucení Francie. Následovalo odplutí do Anglie, kde byl přidělen k tankové výcvikové četě a později působil jako zástupce velitele školy důstojníků zdravotnických jednotek v záloze. Po několika neúspěšných pokusech přihlásit se nejdříve k letectvu a následně i do jednotek Svobodných Francouzů, byla jeho snaha nakonec završena přijetím do výcviku výsadkových skupin. Na jaře 1942 jej přemístili ke Skupině zvláštních úkolů 1. oddělení II. odboru (zpravodajského) MNO v Londýně. V srpnu 1944 odcestoval do Itálie a v hodnosti kapitána se tu připravoval na výsadek do protektorátu se skupinou Platinum-Pewter. Ten se uskutečnil v noci z 16. na 17. února 1945 u obce Javorné u Nasavrk. Ve východních Čechách výsadek úspěšně navázal kontakt s domácí odbojovou skupinou Rada tří. Následně se všichni čtyři členové výsadku přemístili na Moravu. Zde organizovali nejen další shozy zbraní, ale také zajišťovali jejich distribuci a výcvik v zacházení s britskou výzbrojí. S blížícím se koncem války byl 23. dubna 1945 Nechanský s radiotelegrafistou a vysílačkou “Annou“ odvezen do Prahy, kde se spojil s Českou národní radou (ČNR), do které byl kooptován. Zde se protnul jeho osud s osudem Veleslava Wahla, velitelem odbojové skupiny Zpravodajská brigáda. Po vypuknutí Pražského povstání se jako předseda vojenské komise, kterou při ČNR vytvořil, zúčastnil jednání o německé kapitulaci a posléze se stal i jedním z jejich signatářů. Jeho činnost v Pražském povstání i jeho kontakty s americkou vojenskou misí při Československu mu po válce přinesly jen samé politicky motivované nátlaky a ústrky, které vyvrcholily už v roce 1946, kdy se zdálo, že jej jako nespolehlivého propustí z armády. Řešení se našlo v podobě myšlenky využití Nechanského kontaktů s Angličany a Američany ve prospěch československé vojenské kontrarozvědky (5. oddělení HŠ MNO, do roku 1946 OBZ). V dalších letech zůstal Nechanský v armádě, kde byl využíván ke sledování amerických a britských zpravodajských aktivit. Jako sociální demokrat zastával silné levicové postoje (do ČSSD vstoupil v roce 1946 a v březnu 1948 se oženil s Olgou, dcerou předsedy strany Bohumila Laušmana), avšak silně se mu nelíbil postup KSČ a začínající politická perzekuce. Z tohoto důvodu přehodnotil své dosavadní postoje. V této jeho životní etapě sehrál zásadní úlohu tajemník velvyslance Spojených států amerických Walter Birge, s nímž se blíže seznámil v roce 1947. Birge Nechanského vyzval ke spolupráci, kterou přijal pod podmínkou, že se jeho činnost bude zaměřovat pouze na zpravodajské působení. Nechanský společně s Veleslavem Wahlem započali od května 1948 budovat rezidentní síť ve prospěch Američanů. Kontakty na americkou stranu v letech 1948—1949 zprostředkovával již zmiňovaný Birge, dále řídící orgán CIA Samuel Meryn, zaměstnanec velvyslanectví Spencer Laird Taggart, zodpovědný za zpravodajské oddělení, a sekretářka velvyslanectví Louisa Schaffnerová. Nechanský současně stále pracoval pro 5. oddělení HŠ MNO a krátce po únoru 1948 spolehlivě plnil zadané zpravodajské úkoly. To na jednu stranu vyvolalo u Američanů nejprve nedůvěru a poté i celkové ochlazení vztahů, avšak zároveň nabízelo ideální krytí činnosti ve prospěch CIA. Nechanský proto navrhl, aby mu s předstihem předávali informace, které se po několika týdnech objevili v americkém tisku. Z tohoto hlediska se tudíž jednalo o zprávy zpravodajsky bezvýznamného charakteru. Zpravodajská síť rozdělená do několika oblastí (Sever/Západ — Mostecko, Jih — Písecko, Jihlava) neměla být úkolována ihned po svém utvoření. Vznikala hlavně za účelem vybudování spolehlivé informační základny pro případ dalšího vyostření národní politické situace, případně po vypuknutí konfliktu mezi Západem a Východem. Z tohoto důvodu převzala skupina několik vysílaček, spojovacích plánů a šifrovacích klíčů, které byly pro českou stranu velkým zklamáním, jelikož šifrovací klíče a technické plány s návodem na obsluhu byly špatné. Proto se v říjnu 1948 rozhodlo o jejich navrácení a překontrolování, avšak Američané již nikdy nic zpětně nedodali. Vyvrcholením vzájemné nedůvěry představoval odjezd Taggarta a Meryna z Československa, což vyvolalo ne úplně bezdůvodný dojem, že Američané organizaci zavrhli. Skupina se tak ocitla bez instrukcí a Nechanský se tím dostal do nelehké situace. Domácí odbojová síť na něj vytvářela tlak z důvodu nečinnosti Američanů a někteří jeho nejdůvěrnější spolupracovníci se začínali do značné míry ve svých představách o odporu proti režimu radikalizovat. V úvodu roku 1949 byl Nechanský povýšen na majora a stal se profesorem strategie a taktiky vyšších jednotek na Vysoké škole válečné. V březnu 1949 Nechanský s Wahlem napsali dopis určený Taggartovi, jehož odeslání měl zajistit Birge, který začátkem května 1949 odjížděl do USA. V něm si stěžovali na problémy týkající se jejich činnosti a zároveň žádali o objasnění amerických stanovisek ohledně další spolupráce. Počátkem května 1949 také přišel Veleslav Wahl s informací, že vypukne ozbrojené povstání (tzv. Prokešův puč) a požadoval zapojení skupiny do jeho příprav, což Nechanský vytrvale odmítal. S vypětím všech sil tehdy uchránil své spolupracovníky od velké vlny zatýkání v souvislosti s odhalením tohoto pokusu o zvrat situace v Československu. Odjezd Birgea znamenal též zajistit náhradní kontakt na americké velvyslanectví. Tohoto úkolu se zhostila již zmíněná sekretářka velvyslanectví Louisa Schaffnerová, která na jednom setkání předložila Birgeův nápad na propojení Nechanského organizace s Otou Tulačkou (krycí jméno „Cyril“), který na Domažlicku organizoval útěky obyvatel Československa za hranice. Tulačka posléze skutečně s píseckou skupinou navázal spolupráci. Koncem června 1949 se znovu ohlásil Meryn a doručil Nechanskému reakci Taggarta na odeslaný dopis. Tento moment lze považovat za počátek krátkého období činnosti ilegální odbojové skupiny Nechanského, která přešla z fáze vyčkávací do fáze skutečného plnění zpravodajských úkolů. Tehdy také sekce působící v severozápadních Čechách zjišťovala podrobnosti o těžbě uranových rud v prostoru Jáchymovska. Zároveň byl také projednáván návrh na podporu a zabezpečení rodinných příslušníků případných zatčených členů skupiny. Aktivity Nechanského organizace nezůstaly utajeny StB, která ji posléze vyšetřovala pod krycím názvem akce „Hansa“. V polovině srpna 1949 se v rukách vyšetřovatelů ocitli první členové, což předznamenalo začátek konce i ostatních členů. Nejprve Nechanského společně s několika dalšími důstojníky poslali 29. srpna na dovolenou s čekaným, což ale nemělo přímou souvislost, jelikož po intervenci ministra sociální péče Evžena Erbana byl tento rozkaz 3. září zrušen. Dne 5. září byl Nechanský zatčen a převezen do Vojenské věznice Praha na Hradčanech (tzv. Domeček). Výsledkem vyšetřování bylo trestní oznámení, které Krajské velitelství StB v Praze podalo Státní prokuratuře v Praze 25. října 1949. Obžaloba adresovaná Státnímu soudu dne 25. října 1949 byla závažná — velezrada a vyzvědačství. Proces proběhl ve dnech 19. — 22. dubna 1950 před Státním soudem v Praze. Doprovázela ho štvavá kampaň, ve které byly Nechanského aktivity dávány do souvislosti s „agresivní“ politikou USA, a dokonce i s nacisty. Slyšení byli přítomni nejen někteří vybraní zahraniční respondenti, ale i rozhlasové a televizní štáby. Jaromír Nechanský a Veleslav Wahl byli uznáni vinnými trestnými činy velezrady a vyzvědačství dle §1 a §5 zákona č. 231/1948 Sb. a odsouzeni k trestu smrti. Odvolání byla 14. června 1950 zamítnuta Nejvyšším soudem, stejně jako o den později žádosti o milost podané prezidentu Klementu Gottwaldovi. Poslední Nechanského přání bylo setkat se s manželkou Olgou, napsat dopis otci a vykouřit cigaretu. První přání mu bylo odepřeno, jelikož byla Olga v té době také uvězněna. Dne 16. června v 5:25 hod. ráno si Nechanského převzal kat. Krátce před ním byl popraven jeho blízký přítel a spolubojovník Veleslav Wahl. Poslední slova odsouzeného zněla: „Jsem přesvědčen, že umírám za spravedlnost, demokracii a za vlast, za kterou jsem bojoval v poslední válce. Odplata přijde!“ V 5:38 hod. konstatoval lékař smrt udušením. Po vydání těla Ústavu pro soudní lékařství následovalo zpopelnění ve strašnickém krematoriu, načež byla urna s ostatky (č. 88 693) převezena do uložiště v pankrácké věznici. Odtud byla v roce 1965 přemístěna na pohřebiště v pražském Motole, kde leží dodnes. Nechanského choť Olga v roce 1968 marně žádala o manželovu rehabilitaci. K té došlo včetně zrušení tehdejšího rozsudku Státního soudu až 23. ledna 1991 rozhodnutím Vyššího soudu vojenského v Příbrami. Současně byla rozkazem ministra obrany Jaromíru Nechanskému vrácena vojenská hodnost a později se přidalo i povýšení in memoriam na plukovníka generálního štábu. V roce 2022 mu bylo uděleno osvědčení účastníka III. odboje a dne 28. října 2025 mu byl při příležitosti oslav Dne vzniku Československé republiky prezidentem republiky in memoriam propůjčen Řád Bílého lva vojenské skupiny III. třídy za vynikající velitelskou a bojovou činnost. Autor: Jan Procházka Jaromír Nechanský | Zdroj: z knihy Petra Malotty Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu