Pobočník generálního velitele četnictva. Hrdina Pražského povstání. * 23. června 1895, Smíchov † 10. srpna 1945, Praha Jan Voženílek se narodil dne 23. června 1895 na Smíchově do rodiny Františka Voženílka, dílovedoucího v Ringhofferových závodech a Marie Voženílkové, rozené Votavové. Po absolvování povinné školní docházky navštěvoval od roku 1910 kadetní školu v Praze, již úspěšně ukončil těsně před vypuknutím první světové války. Jako mladý poručík pěšího pluku č. 36 byl účasten bojů na východní frontě, kde roku 1916 upadl do ruského zajetí. Po návratu do vlasti vstoupil Jan Voženílek do služeb československé branné moci a jako nadporučík pěšího pluku č. 13 přidělený k Zemskému četnickému velitelství v Bratislavě se účastnil bojů při konsolidaci poměrů na Slovensku. Do stavu četnictva vstoupil pravděpodobně zkraje 20. let, kdy byl posléze jmenován velitelem četnického oddělení ve Vysokém Mýtě, kde setrval až do roku 1931. Ve 30. letech pak vystřídal posty velitele oddělení v Berehovu na Podkarpatské Rusi, v Hranicích na Moravě a v České Lípě. V roce 1938 byl Jan Voženílek vyslán jako velitel soustředěného oddílu na Podkarpatskou Rus, odkud byl po dramatickém ústupu na Moravu převelen do Prahy. Během nacistické okupace byl Jan Voženílek jmenován pobočníkem generálního velitele četnictva a pověřen stykem s německými bezpečnostními orgány. V nelehké pozici a i přes důsledný dohled gestapa se Jan Voženílek dokázal efektivně postavit nacistům na odpor. Jeho četnými intervencemi za zatčené protektorátní občany se jich řadu podařilo zachránit a dostat na svobodu. Již jako šéf operačního oddělení (Ia) štábu generálního velitelství uniformované policie se významně podílel na přípravách květnového povstání, kdy 5. května převzal velení nad protektorátní policií a vydal rozkaz k zahájení povstání. Generál Karel Kutlvašr následně v polních podmínkách povýšil plukovníka Jana Voženílka za zásluhy do generálské hodnosti. Již 11. května byl však Jan Voženílek ve své kanceláři zatčen, pravděpodobně za přičinění sovětské vojenské kontrarozvědky Směrš, a převezen do tyfem zamořené pevnosti Terezín. Následně měl být jistý čas vězněn v Praze na Pankráci, později ve vazební věznici na Karlově náměstí. Koncem července byl nemocný Jan Voženílek stižen nákazou skvrnitého tyfu, propuštěn z vazby a převezen na infekční oddělení nemocnice na Bulovce, kde se tajně naposledy setkal se svým synem Závišem (*1922), tehdy medikem Karlovy university. Plukovník četnictva Jan Voženílek 10. srpna 1945 těžké nemoci nakonec podlehl. Jeho syn Záviš Josef Voženílek byl pod tlakem následujících událostí nucen emigrovat do Švýcarska, kde úspěšně dokončil studium medicíny a odstěhoval se do USA. V roce 2005 přicestoval do České republiky, aby po šedesáti letech uložil ostatky svého otce do rodinného hrobu na pražských Malvazinkách. Zemřel roku 2014. Autor textu: Matěj Doležal www.zvonypameti.cz Jan Voženílek | Zdroj: osobní fotoarchiv rodiny