Syn prezidenta T. G. Masaryka, diplomat, ministr zahraničí, nejpopulárnější politik své doby. * 14. září 1886, Praha † 10. března 1948, Praha Narodil se jako třetí dítě v rodině profesora Univerzity Karlovy Tomáše Garrigue Masaryka. Maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze, v říjnu 1906 se pak rozhodl odjet na zkušenou do USA. Vystřídal tu různá zaměstnání, zdokonaloval se v jazyce. Šest let také pracoval jako dělník v Craneových slévárnách v Bridgeportu. Domů do Čech se vrátil na začátku první světové války, začátkem roku 1915 byl v rámci branné povinnosti odveden. Stal se záložním důstojníkem rakousko-uherské armády a dosáhl hodnosti poručíka. Po vzniku samostatného Československa se situace zásadně změnila. T. G. Masaryk byl zvolen prvním prezidentem a Jan opustil armádu, aby se stal otcovým pobočníkem a ceremoniářem. Vítal významné hosty, prováděl je Prahou apod. Na přání otce pak začátkem roku 1919 vstoupil do diplomatických služeb nového státu. V letech 1919—1920 působil ve funkci chargé ďaffaire na vyslanectví ve Washingtonu. Od roku 1920 zastával Jan Masaryk post legačního rady na zastupitelském úřadu ve Velké Británii, v červenci 1925 se stal československým velvyslancem v Londýně. Mnichovský diktát v září 1938 jej však zdrtil. Britským přístupem byl zklamán a ke konci roku 1938 se rozhodl opustit post vyslance. V prosinci 1938 odplul do USA. Když pak Edvard Beneš začal v exilu organizovat druhý zahraniční odboj, stál Jan Masaryk po jeho boku. V roce 1939 se vrátil do Londýna a zapojil se do práce v československé exilové vládě (byl ministrem zahraničí, později ministrem obrany). Odhodlání dodával také lidem v protektorátu Čechy a Morava, když k nim pravidelně promlouval na vlnách BBC. Účastnil se složitých jednání o obnovení a o poválečné budoucnosti Československé republiky. Významně se také podílel na založení Organizace spojených národů. V pozici hlavního československého diplomata pokračoval i po skončení druhé světové války. Důsledně sledoval zahraničně politický koncept prezidenta Beneše, který sice předpokládal užší kontakty se Sovětským svazem, ale jinak samostatnou a vyváženou ČSR. Jeho vztahy s komunisty se zdály být korektní, na přelomu let 1947—1948 se však začaly stupňovat spory mezi vládními stranami. K zásadnímu střetu došlo v únoru 1948. Masaryk ohledně demise, kterou podali ostatní demokratičtí ministři, váhal. Neodstoupil a ve vládě zůstal i po únoru 1948. Jistě si brzy uvědomil, jaké chyby se dopustil. Zemřel za dodnes nevyjasněných okolností brzy ráno 10. března 1948 po pádu z okna svého bytu v Černínském paláci. Podezření, že byl právě komunistickými agenty zavražděn, je nicméně silné. na textech medailonků se podílejí autoři: PhDr. Jan Kalous, Ph.D.; PhDr. Vít Fojtek, Ph.D.; Mgr. Teresa Urbář; Mgr. Kryštof Zeman www.zvonypameti.cz Jan Masaryk | Zdroj: www.britannica.com