Mistr řeckořímského zápasu, silák, celoživotní sportovec a v neposlední řadě čestný a statečný muž. * 10. či 11. května 1879, Kamhajek † 4. dubna 1957, Litovel Gustav se narodil jako nejstarší z šesti dětí ve vesnici Kamhajek na Kolínsku. Jeho budoucí směřování ovlivnila ošklivá nehoda; v učení na kováře se ošklivě spálil na ruce rozžhavenou podkovou, kterou mu podstrčil zlomyslný spoluučeň. Vyučil se místo toho řezníkem. Rodina se následně usnesla poslat osmnáctiletého Gustava k vyhlášenému řezníkovi Moritzi Sofferovi do Brna. V Brně našel svoji celoživotní lásku — sport. V moravské metropoli začal navštěvovat místní Sokol a těžkoatletický klub Hellas, kde se stal brzy nejlepším atletem. Největší talent prokázal v řeckořímském zápase, v němž vyhrál již v roce 1901 první mezinárodní závod. V roce 1902 se stal mistrem Rakouska, museli se před ním sklonit i nejlepší vídeňští zápasníci. Frištenského hvězda naplno ozářila svět zápasu na květnovém mistrovství světa v Rotterdamu v roce 1903. Frištenský přijel do Holandska na vlastní náklady, bez doprovodu svého klubu a v roli outsidera. Přesto triumfoval v konkurenci 112 závodníků; ve finálovém zápase udolal za 28 minut obhájce titulu Jiřího Egeberga z Kodaně. Frištenský obdržel mistrovský pás, diplom a vavřínový věnec se stuhou. Vítězné opojení brzy vyvanulo, když se dozvěděl, že ho líté boje na žíněnce stály místo u řezníka. Vydal se tedy na dráhu profesionálního zápasníka. Stal se sportovní celebritou, absolvoval turné po Spojených státech amerických i Rusku. Za celou kariéru zvládl údajně okolo 10 000 vítězných zápasů! Zvláště jeho souboje s největším domácím rivalem Josefem Šmejkalem vyprodávaly sportovní arény. V roce 1929, ve svých padesáti letech, vybojoval v pražské Lucerně titul profesionálního mistra Evropy. Gustav ochutnal i svět filmu, ještě v jeho němé éře ztvárnil hlavní role ve snímcích Pražský kat (1927) a Boží mlýny (1929). Přestěhoval se do Litovle, k čemuž ho dovedla jeho druhá životní láska, dcera místního sládka Miroslava Ellederová, která se stala roku 1908 jeho manželkou. Až do své smrti v roce 1947 mu byla věrnou oporou. Pořídili si statek v nedalekých Lužicích u Šternberka. Během 2. světové války se aktivně zapojil do protinacistického odboje. Tři členové olomoucké odbojové skupiny, kterou Frištenský podporoval, byli nacisty popraveni. Sám byl vězněn gestapem, z olomoucké věznice měl být převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Jeho choť dala dohromady poslední cennosti a za pomoci úplatku zachránila milovaného Gustava od tragického osudu. Možná ho ani nepoznala: v inkriminovaném listopadu 1944 vážil v důsledku věznění o 37 kilogramů méně než před zatčením. Bezprostředně po válce přispěl Frištenský sumou 45 000 Kčs na obnovu nacisty vypálené obce Javoříčko, 150 000 Kčs rozdal rodinám po zemřelých kolezích-odbojářích. Za své hrdinství byl vyznamená Záslužným křížem za práci pro osvobození vlasti v době Protektorátu, jenž je k vidění v Národním muzeu. Statek, který se stal po Mnichovské dohodě součástí Německé říše, mu byl sice v roce 1945 navrácen, jenže ve stavu, kdy se na něm “vyřádila” slavná Rudá armáda. Příliš dlouho si ho však neužil, po únorovém komunistickém puči mu byl znárodněn. Gustav pobíral mizivou penzi, jeho bratr František byl jako kulak komunisty uvězněn. Jediné, čím ho nový režim obdaroval, byl titul Zasloužilý mistr sportu. Synonymum slova „síla“ Gustav Frištenský, dodnes vzor řady profesionálních i amatérských sportovců, zemřel 4. dubna 1957 v Litovli, kde se též nachází jeho hrob. Muzeum paměti XX. století jeho osobnost připomene v rámci připravované stálé expozice v Domě pážat na Hradčanech. Autor: Mgr. Kryštof Zeman www.zvonypameti.cz Podepsaná fotografie Gustava Frištenského z 30. let 20. století | archív Kryštofa Zemana