Výrazná osobnost československých moderních dějin, jejíž životní osud odráží dramatické střety s oběma totalitními režimy 20. století. Patřil k těm jedincům, kteří se aktivně zapojili jak do protinacistického odboje, tak později do odporu proti nastupující komunistické moci, a stal se tak symbolem kontinuity zápasu za svobodu v českém prostředí. * 21. září 1923, Praha † 6. dubna 2010, Praha Miroslav Kácha přišel na svět 21. září 1923 v Praze do rodiny středoškolského profesora Antonína Káchy a jeho ženy Marie jako jejich druhý syn. Již v mládí byl ovlivněn prostředím československé armády a osobností generála Bedřicha Homoly, významného představitele ilegální organizace Obrana národa. Právě toto setkání mělo zásadní vliv na jeho další směřování. V době nacistické okupace se jako student zapojil do odbojové činnosti a podílel se na zpravodajské práci v pražské továrně ČKD, kde se vyráběla vojenská technika pro Wehrmacht. Po skončení druhé světové války se Kácha rozhodl pro vojenskou kariéru a absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Již během studia si však uvědomoval narůstající vliv komunistů v armádě a po únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odboje. V rámci skupiny plukovníka Alexandra Kordy se podílel na zpravodajské činnosti, jejímž cílem bylo informovat Západ o situaci v československé armádě. Tato činnost byla v roce 1949 odhalena a Miroslav Kácha byl zatčen. Následovalo brutální vyšetřování vedené vojenskou kontrarozvědkou, během něhož byl vystaven fyzickému i psychickému násilí, mimo jiné v nechvalně známém „Domečku“ na Hradčanech. V politickém procesu byl odsouzen za velezradu a špionáž k doživotnímu trestu. Následujících jedenáct let strávil v těžkých podmínkách komunistických věznic, mimo jiné v Leopoldově, což se trvale podepsalo na jeho zdravotním stavu. Propuštěn byl až na základě amnestie v roce 1960. Ani poté však nebyl ušetřen tlaku státní moci — Státní bezpečnost se jej pokusila získat ke spolupráci. Kácha se tomuto nátlaku vyhnul fingováním těžkého úrazu a simulací ztráty paměti, čímž demonstroval nejen osobní odvahu, ale i značnou míru vynalézavosti v konfrontaci s represivním aparátem. Plné rehabilitace se dočkal až po pádu komunistického režimu v roce 1989. V roce 1995 mu prezident Václav Havel udělil Řád Bílého lva (vojenská skupina — 3. třída) a povýšil jej do hodnosti generálmajora. Tímto aktem byla symbolicky oceněna jeho celoživotní věrnost ideálům demokracie a svobody. Životní pouť gen. Káchy se uzavřela 6. 4. 2010. Pochován je na Olšanských hřbitovech. Autor: Mgr. Miloš Bernart Miroslav Kácha | Zdroj: Wikimedia Commons