Syn zemědělce a později bankovní úředník, který se na poli Světové války stal definitivně vojákem. Ruský legionář, velitel 11. střeleckého pluku čs. legií, velitel pěších pluků čs. armády v Písku, Košících a Olomouci. Generál a velitel 8. pěší brigády a 14. divise. Krajský velitel Obrany národa a oběť nacistické zvůle. * 16. října 1889 Počátky † 8. července 1942 Sachsenhausen – koncentrační tábor 16. října 1889 přišel na svět do rolnické rodiny v Počátkách u Chotěboře malý chlapec — Josef Zmek. Díky jeho schopnostem i rodinnému zázemí se mu dostalo velice slušného vzdělání. Po místní obecné škole, měšťance v Chotěboři, studoval královéhradeckou obchodní akademii. Na ní v roce 1909 složil maturitní zkoušku. Od počátku následujícího roku byl zaměstnán jako bankovní úředník a nic nenasvědčovalo tomu, že jednou oblékne stejnokroj s lipovými ratolestmi na výložkách. V Chotěboři byl roku 1912 odveden a presenční službu si odbýval v blízkosti domova u 18. pěšího pluku v Hradci Králové. Během ní úspěšně absolvoval školu pro záložní důstojníky pěchoty. Po vypuknutí Světové války putoval se svým královéhradeckým plukem na východní bojiště. V létě 1915 padl ppor. Zmek u Lublinu do ruského zajetí. Ačkoli by mohl Josef Zmek strávit zbytek války v ruském zajetí, v roce 1917 podává přihlášku do čs. legií a záhy je zařazen u 5. čs. střeleckého pluku. Zde absolvuje důstojnickou školu a dále jako velitel čety (později jako velitel roty) slouží u 7. čs. střeleckého pluku. S ním absolvuje boje u Bachmače a další střetnutí s bolševiky. Přes zimu 1917/1918 působí jako emisar pro nábor nových dobrovolníků do čs. zahraničního vojska. 29. srpna 1918 se stává Josef Zmek velitelem 11. střeleckého pluku (s výjimkou února až dubna 1920, kdy byl nakažen skvrnitým tyfem a léčil se v lazaretu). V létě 1920 odplul jako major ruských legií z Ruska a do rodné země vstoupil 1. srpna téhož roku. Po dovolené se stává velitelem píseckého pluku. Na počátku 20. let absolvuje v Praze několik odborných velitelských kursů a později jako plukovník velí pěšímu pluku 12 v Komárně a od roku 1928 olomouckému pěšímu pluku 27. V říjnu 1932 se stává velitelem 8. pěší brigády ve Vysokém Mýtě a na počátku roku 1934 je povýšen z plukovníka na generála. Ještě téhož roku opouští Vysoké Mýto a působí v Praze na Ministerstvu národní obrany. V roce 1937 je gen. Zmek jmenován velitelem 14. divise v Kroměříži. Po německé okupaci a likvidaci čs. branné moci působí Josef Zmek jako zaměstnanec sanatoria pro duševně choré. Zároveň se tajně zapojil do Obrany národa — a to na vysokém postu krajského velitele. Potají shromažďoval zbraně, organisoval sabotáže a podílel se na ilegálních odchodech čs. vojáků do zahraničí. Jaro 1940 přineslo zatčení Josefa Zmeka. Paradoxně nikoli z důvodu jeho odbojové činnosti po německé okupaci, ale na udání německého hauptmanna Martina Beckera. Udání bylo učiněno v Leignitz — dnes polská Lehnice. Zmek měl podle udání nechat v roce 1918, tedy v době jeho působení u ruských legií, popravit několik německých zajatců. Němcům se sice nepodařilo prokázat, že Josef Zmek skutečně zajatce nechal popravit, přesto jej místo propuštění Heinrich Himmler osobně nařídil odeslat do koncentračního tábora Sachsenhausen. Tam, za neznámých okolností, 8. července 1942 generál Josef Zmek zemřel. autor textu: Mgr. Miloš Bernart www.zvonypameti.cz Josef Zmek | Zdroj: Wikimedia Commons