Truhlářský mistr, účastník protikomunistického odboje, k trestu smrti odsouzený člen skupiny Veselý a spol. * 15. září 1902, Stará Říše † 17. června 1950, Jihlava František Rod se narodil 15. září 1902 v obci Stará Říše nacházející se 25 km jižně od města Jihlava. Byl synem Marie a Jana. Jeho otec byl kočí. Po absolvování obecné školy se František Rod vyučil truhlářem a po vyučení začal pracovat u jihlavské firmy vyrábějící klavíry. V roce 1927 vstoupil do Československé strany lidové a rovněž byl členem katolické tělovýchovné jednoty Orel. Od roku 1934 provozoval svoji vlastní truhlářskou dílnu. Zde pracoval do doby, než byl během druhé světové války nuceně pracovně nasazen. Jeho dílna byla uzavřena. František Rod vstoupil roku 1945 do Sboru národní bezpečnosti. Osobně se tak poznal s lidmi, kteří utvářeli poválečnou Jihlavu a z nichž se někteří podíleli na nuceném vysidlování německého obyvatelstva z oblasti tzv. jihlavského jazykového ostrova. Nicméně Rodovi se nepodařilo dokončit výcvik v Holešově a v roce 1946 si opět otevřel truhlářskou dílnu. Bydlel v centru Jihlavy v ulici Komenského č. p. 10. Se svojí ženou Emilií Hartmanovou měl dvě děti, syna Františka a dceru Růženu. Jako soukromého živnostníka se jej osobně dotkly události února roku 1948 a z tohoto důvodu se František Rod spolu s Karlem Veselým a Stanislavem Lukařským podíleli na vytvoření odbojové organizace, která působila od podzimu 1948 do července 1949 v Jihlavě a jejím okolí. Skupina se scházela v Rodově truhlářské dílně a kritizovala především opatření namířená vůči drobným živnostníkům (u hlavních odsouzených se jednalo o brašnáře, truhláře a vedoucího obchodu s textilem), ale snažila se též prosazovat svobodné demokratické volby v tehdejším Československu. Do odbojové činnosti tak byly zapojeny další osoby, které nesouhlasily s politickým zřízením po únoru 1948. Vyšetřovací spisy uvádí, že Rod například ke spolupráci získal strážmistra Sboru národní bezpečnosti Rostislava Orla, který mu poskytoval informace o jihlavské služebně. Skupině bylo kladeno za vinu, že rozmnožovala a rozšiřovala letáky. Bylo jim přičítáno i připravení letákové akce, během níž mělo být v noci z 30. dubna na 1. května 1949 v Jihlavě a jejím okolí (např. Velkém Beranově, Lukách nad Jihlavou) distribuováno 1500 protistátních letáků rozmnožených na cyklostylu. Dále drželi nejen střelné zbraně, ale i vysílací stanici. Někteří členové navazovali na odbojovou činnost za druhé světové války. Skupině Veselý a spol. bylo také kladeno za vinu, že plánovala přepadení jihlavské věznice a osvobození politických vězňů. Taktéž se měla podílet na plánování útoků na veřejné činitele, konkrétně na poválečného okresního tajemníka a předsedu ONV Jihlava, již předválečného komunistu Jana Dobrovolného. Ten měl ze své funkce rozhodovat o zařazení osob do TNF, kde měli vyšetřovaní své příbuzné. V hledáčku této skupiny byli údajně dle tehdejších dokumentů i další lidé, ale žádné z těchto napadení již nebylo zrealizováno. Před svým zatčením se František Rod, Vavřinec Schwarz a Josef Zbránek dne 2. září 1949 neúspěšně pokusili o útěk za hranice, dopadeni byli u obce Kačlehy, která se nachází osm km jihovýchodně od Jindřichova Hradce. Soudní proces označovaný jako „Karel Veselý a spol.“ (někdy také jako „Veselý, Rod a Tuček“) se konal 7.—11. února 1950 před Státním soudem v Jihlavě. Šlo o jeden z největších politických procesů na Moravě. František Rod byl k trestu smrti odsouzen pro trestný čin velezrady, vyzvědačství a nedovoleného ozbrojování. Dále za spoluvinu na nedokonané vraždě, ale i za nezdařený pokus o přechod státních hranic v dubnu roku 1949. V dubnu roku 1950 potvrdil rozsudek Nejvyšší soud. Rodovi přitížila také vynucená výpověď truhláře Stanislava Bárty, který toho času zastával pozici u Okresního průmyslového podniku v Jihlavě a truhláře Vavřince Schwarze, zaměstnaného u Okresního stavebního podniku v Jihlavě. Schwarz ve své výpovědi uvedl: „Do celé věci jsem byl zatažen bývalým zaměstnavatelem truhlářským mistrem Františkem Rodem z Jihlavy. U něho jsem pracoval již za doby první republiky. V době okupace jsem byl vězněn nacisty v různých koncentračních táborech, například v Terezíně, Buchenwaldu a Osvětimi(-Březince).“ Samotný průběh procesu obsahující mnohá spektakulární obvinění, ale i doba 50. let, v níž se odehrával, poukazují na vykonstruovanost celého procesu a snahu o zkompromitování odsouzených osob, tzn. nepohodlných drobných živnostníků, ale i bývalých členů Orla, lidovců (ti měli v tomto regionu pořád relativně silnou pozici) a bývalých odbojářů atd. Jiné nepohodlné osoby (např. z řad sociálních demokratů, členů Sokola) byly v této době „vyakčněny“, zkompromitovány různými již v této práci popisovanými způsoby a souzeny v jiných procesech. Mimo jiné se tento případ dotkl i partyzána Julia Zamazala, který aktivně vysidloval německé obyvatelstvo. Propuštěný Vavřinec Schwarz měl pomoci k dostižení utíkajícího Františka Roda. Rod byl napojen na žďárskou skupinu Julia Zamazala. Tento soudní proces poukazuje na snahu o zničení nepohodlných osob z doby válečné i poválečné. V roce 1964 se osoby, které měly získat doznání zatčených, zpovídaly z oprávněného nařčení, že během vyšetřování bylo užito fyzického násilí a dlouhých vyšetřování trvajících nejen přes den, ale i přes noc. Například Josef Kočí ve svém podnětu k prošetření případu namítal, že jeho k odsouzení došlo na podkladě vykonstruovaných skutečností a vynucených výpovědí: „Sám se doznal jen pod vlivem hrubého nátlaku ze strany vyšetřujících orgánů, kteří ho zastrašovali i bezprostředně před hlavním líčením.“ Náznaky závadných vyšetřovacích metod byly patrny také z výpovědí Kučery, Bárty a Šlezingera. Ačkoli to bývalí i ještě stále aktivní příslušníci StB zapírali, po porovnání s dalšími případy je jasné, že vyšetřování bylo brutální. Vždyť osoby z tohoto politického procesu vyšetřovali takoví příslušníci jako Josef Kostecki, Otakar Neckář, Jaroslav Juran a zřejmě i Rudolf Králíček a Josef Litera. Účasten byl i Adolf Skládal. Ti všichni prošli prověrkami po roce 1948, které na Jihlavsku řídil Antonín Prchal a Milan Moučka. Druhý jmenovaný dokonce po smrti Dobrovolného osobně vypovídal v rámci tehdejšího vyšetřování. Autorka tohoto textu se domnívá, že výmluvný je i fakt, že v tomto politickém procesu figurují také jména tří truhlářů a bývalým truhlářem byl právě i Milan Moučka. Je tedy možné, že za vytvořením tohoto procesu osobně stál. František Rod byl sice o dvacet let starší než Moučka, ale měl také osobní vazby na poválečný bezpečnostní aparát, byl za války činný v odboji a Stará Říše je od Studené, kde se Moučka narodil, vzdálena pouze dvacet pět kilometrů. Spojitost s dalšími lidmi souzených v procesu Veselý a spol. by bylo zajímavé detailně prozkoumat. Každopádně tehdejší doba si vytváření takových případů žádala. Navíc obyvatelé Jihlavy a jejího okolí měli dobré povědomí o počátcích jeho kariéry. Sám Moučka vstoupil do KSČ až ke konci května roku 1945 a byl osobně účasten například při vraždě zástupce zemského rady na oberlandrátě Wilhelma Bardase. Známý je především díky svému působení ve věznici v Uherském Hradišti, ve vyšetřovací skupině v Ruzyni a kvůli procesu s Miladou Horákovou, kde byl hlavním vyšetřovatelem. Výčet jeho činů je ovšem mnohem obsáhlejší. Všichni jmenovaní byli v posudcích označeni za politicky vyspělé, spolehlivé, uvědomělé, poctivé a iniciativní pracovníky. Všichni do služby nastoupili buď v průběhu června či srpna roku 1945. V době prošetřování případu závratná kariéra Antonína Prchala i Milana Moučky dávno skončila (u obou v roce 1956). Během politického procesu z února roku 1950 byli k trestu smrti odsouzeni Karel Veselý, František Rod a Jan Tuček, doživotní těžký žalář dostali Vavřinec Schwarz a Stanislav Bárta. Dále bylo vyneseno dalších 18 trestů v rozmezí 4–25 let odnětí svobody. Ke skupině patřili z Jihlavy též Jaroslav Šlezinger, Josef Bříza, Stanislav Bárta, Vlastimil Kučera, Karel Čumpla či Ladislav Bulenta a mnozí další. Opakovaným žádostem o milost od členů Rodovy rodiny tehdejší prezident Klement Gottwald nevyhověl. Rod byl popraven dne 17. června 1950 v Krajské věznici v Jihlavě. Pohřben byl pravděpodobně na Ďáblickém hřbitově v Praze. V současné době historici zjišťují, kdo a kde je zde přesně pohřben. Rehabilitován byl František Rod až v roce 1990 a teprve v roce 1992 mu byl zrušen i doplňkový pětiletý trest odnětí svobody, který při rehabilitaci o dva roky dříve nedopatřením zrušen nebyl. Od roku 2020 památku truhláře Františka Roda připomíná pamětní deska umístěná na budově Okresní galerie Vysočiny v Komenského ulici. Autorka: Mgr. Teresa Urbář, Ph. D. Na textech medailonků se dále podílejí autoři: Mgr. Miloš Bernart; PhDr. Petr Blažek, Ph.D.; Tomáš Karabela; Mgr. Michal Macháček, Ph.D.; Mgr. Hana Zdražilová, MSc.; Mgr. Kryštof Zeman www.zvonypameti.cz Fotografie Františka Roda pochází z jeho spisu uloženého v Archivu bezpečnostních složek (sbírka Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy, arch. č. V-1416 BN).