Edith Weitzenová, roz. Nettlová, byla odvážná židovská odbojářka, která navzdory tragickému dětství v uprchlických táborech dokázala během druhé světové války významně přispět k boji proti nacistům. Její životní příběh ukazuje nejen sílu vůle a odhodlání, ale i schopnost navázat nový život po návratu do vlasti. Zaslouží si být připomínána jako statečná žena, která překonala totalitu a nevzdala se ani v těžkých chvílích. ∗ 7. 5. 1924, Drážďany † 29. 9. 2011, Liberec Edith Weitzenová se narodila 7. května 1924 v Drážďanech židovské rodině Pavla a Dory Nettlových. Jejich rodiče pocházeli z Čech — otec z Trutnova, matka z Frýdlantu. Na počátku 30. let se rodina přestěhovala do Liberce, kde Edith navštěvovala německou školu. V československém pohraničí žila rodina vcelku poklidně, dokud nenarostl vliv sudetoněmeckého hnutí. V roce 1938 se rodina přesunula do Prahy, následně byli rodiče umístěni do uprchlického tábora u Kladna, zatímco Edith a její bratr Leopold skončili v dětských domovech. Díky politickým aktivitám otce se rodině podařilo vycestovat do Velké Británie — otec odjel jako první už v únoru 1939 a zbytek rodiny jej následoval v dubnu téhož roku. Cestu vedli přes Ostravu a Gdaňsk až do Margate a nakonec do Londýna. Po příjezdu do Anglie Edith nejprve pracovala v továrně na dámské prádlo, později jako účetní v Nottinghamu. Dne 7. listopadu 1941 se přihlásila k britským Ženským leteckým pomocným sborům (Women’s Auxiliary Air Force, zkráceně WAAF). V únoru 1942 zahájila službu výcvikem v Innsworth u Gloucesteru. Díky znalosti němčiny byla zařazena do tzv. Y-Service: odposlouchávala komunikaci německého letectva ve stanici ve Sheringhamu na východním pobřeží Anglie, sledovala pozice letadel, sestřely, rozkazy z německých letišť a shromaždišť nepřátelských sil. Službu vykonávala až do srpna 1945. V době světového válečného konfliktu se ve Velké Británii poprvé vdala. Se svým manželem Georgem Greigem se však po válce rozvedla a v roce 1948 se vrátila do Československa. Nejprve žila se svými rodiči ve Šluknovském výběžku, kde potkala svého druhého manžela, Jindřicha Weitzena. V 50. letech se manželé usadili v Liberci. Edith se věnovala večerní škole ekonomie a pracovala jako účetní v potravinářském podniku. Po komunistickém převratu byla krátce vězněna. V obnoveném Československu se Edith stala členkou Svazu bojovníků za svobodu a byla oceněna třemi britskými vyznamenáními jako uznání jejího přínosu během války. Zemřela 29. září 2011 v Liberci, kde strávila většinu svého poválečného života. Autor: Mgr. Miloš Bernart www.zvonypameti.cz Edith Weitzenová | Zdroj: Krajská vědecká knihovna v Liberci