Zvoníme za Danu Zátopkovou: 19. 9. 2025 v 15:00

* 19. září 1922, Fryštát (část dnešní Karviné)
† 13. března 2020, Praha

Dana se narodila ve městě Fryštát, které bylo roku 1949 sloučeno s hornickou osadou a přejmenováno na česky lépe znějící Karvinou. Její rodiče, Antonín a Františka Ingrovi, pocházeli z Vacenovic. Otec se po působení ve francouzských legiích během první světové války stal vojákem z povolání. Na začátku 20. let 20. století byl jmenován velitelem pohraničního praporu ve Fryštátě. Dana měla dva sourozence, staršího bratra Vladimíra (1921) a mladšího bratra Miroslava (1923). Když bylo Daně Ingrové šest let, její rodina se z Fryštátu vrátila zpět do Vacenovic u Hodonína. Její otec byl v dalších letech jmenován velitelem útvaru v Olomouci a poté velitelem pluku v Uherském Hradišti.

Dana bývá často spojována s armádním generálem, ministrem obrany čs. exilové vlády v Londýně a spoluzakladatelem Rady svobodného Československa po únoru 1948 Janem Sergějem Ingrem. Nicméně přímí příbuzní nebyli, Antonín i Jan Sergěj Ingrovi si pouze byli navzájem kmotry svých dětí, protože generál Jan se znal s jejím tatínkem z kyjovského gymnázia a spolu narukovali za první světové války do rakouské armády. Oba se též ocitli v ruském zajetí a později ve francouzských legiích. Nicméně Dana Zátopková Sergějovo jméno uváděla do kádrových dotazníků s poznámkou, že příbuzným je a žije v zahraničí. Což za komunismu patřilo mezi neodpustitelné prohřešky, ačkoli z dnešního pohledu by si zasloužil Jan Sergěj Ingr obdiv, jelikož ihned po nacistické okupaci spoluinicioval vznik vojenské odbojové organizace Obrana národa. V červnu 1939 odešel na výzvu Edvarda Beneše do exilu, do vlasti se vrátil v červnu 1945. Nicméně byl pod stálým dohledem Obranného zpravodajství (vojenské zpravodajské služby vzniklé u 1. československého armádního sboru v SSSR) a bylo mu v podstatě znemožněno další působení v armádě. V roce 1947 se stal diplomatem v Nizozemsku. Po převzetí moci komunisty v ČSR zůstal v exilu.
Ale zpět k Daně. Ta se sportu věnovala zprvu jen rekreačně, i přesto se z ní stala profesionální sportovkyně. S atletikou se poprvé seznámila při studiu reálného gymnázia v Uherském Hradišti. Za druhé světové války a krátce po ní se aktivně věnovala házené. Po válce navštěvovala Pedagogickou školu v Brně. Sportovní talent demonstrovala, když se roku 1949 v dresu týmu Slovácká Slavie stala mistryní Československa v házené žen. Od roku 1946 se společně s házenou začala opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Tudíž ve 24 letech, což je v atletice poměrně pozdě.
Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně (1948), kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě, 24. října 1948, se provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Jejich manželství se stalo svazkem dvou výjimečných sportovců, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty. Spojovalo je jejich sportovní odhodlání, vzájemná podpora i společný den narození. O jejich společném životě vypráví i film Zátopek oceněný Českým lvem. Na rozdíl od Emilových tréninků, které byly spíš určené pro stroj než pro člověka (praktikoval intervalové tréninky, běhání v těžkých botách, s batohem apod.), Dana dávala přednost důrazu na klasický posilovací trénink, odrazová cvičení, koordinaci, rozběh, uvolnění, vytrvalost a kondici. A ani ji úspěchy neminuly. Získala zlato na olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952, kde její oštěp doletěl obdivuhodných 50,47 m daleko. Mezi její další úspěchy patří i tituly z Mistrovství Evropy v Bernu (1. místo, 1954) a Stockholmu (1. místo, 1958). Ve švédském hlavním městě se dokonce stala nejstarší ženou v atletice, která překonala světový rekord, tehdy hodila 55,73 m. Bylo jí 35 let. Na Olympijských hrách v roce 1960 v Římě získala stříbrnou medaili.
Dana byla nejen skvělou sportovkyní, ale i inspirativní osobností, představující kombinaci sportovní velikosti, lidské autenticity a humoru. Vždy oplývala energií, optimismem i osobitým šarmem. Pro komunistický režim byla však poněkud nepohodlnou, kritizoval ji za nevlídný postoj vůči lidově-demokratickému (posléze socialistickému) zřízení. Archivní prameny například zmiňují, že v roce 1957 společně s manželem pomáhali získat výjezdní povolení pro československou diskařku Olgu Fikotovou a kladiváře Harolda Connollyho. Pár pak následně žil v USA. Při zájezdech do zahraničí se měla stýkat s emigranty a cizinci, od kterých převážela do ČSSR dopisy a balíčky a také je uváděno její údajné vyloučení z KSČ. Režim ji ale zároveň potřeboval.
V letech 1957 až 1960 studovala trenérskou školu při FTVS. A nakonec po podrobných prověrkách ze strany III. správy MV (vnitřní zpravodajství) po skončení aktivní kariéry působila jako trenérka mladých talentů.
V roce 1960 vydala společně s manželem Emilem knihu Dana a Emil Zátopkovi vypravují, v roce 2016 pak autobiografii Náš život pod pěti kruhy. Dana svého Emila přežila o necelých dvacet let. Zemřela ve spánku 13. března 2020 brzy ráno v Praze v Ústřední vojenské nemocnici ve věku 97 let.